6.den, 26.července, středa

Kunda-hrad Toolse-národní park Laahemaa: Käsmu, noc v kempu u Vösu

  Mapa cesty

Ráno jsme se opět sbalili (v kempu jsme si ještě stačili koupit cihlu tmavého chleba, který byl podle mne nejchutnější z celé cesty) a vydali jsme dál na sever. Počasí bylo pořád takové dešťové, nebe bylo stále zatažené a hodně fučelo. Celý den ale nepršelo.

Projeli jsme městem Kohtla-Järve a pak jsem dojeli do města Kunda, jejíž jméno vyvolá každému Čechovi úsměv na tváři. Samotné město nic moc, je tam přístav a jakási velká fabrika. Na výjezdu z města jsme zastavili u cedule s názvem města a tam se postupně vyfotilo celé osazenstvo zájezdu. Já osobně jsem neuspěl s vyfocením fotky se jménem „Jak močím v Kundě“, protože mne slušná Martina nechtěla vyfotit!

Společné focení u cedule, s naším autobusem v pozadí Pohled od sedule směrem k městu, vepředu je čerpačka, vzadu se rýsuje velká továrna Další pohled na ceduli s autobusem. Naši závisláci rychle vypalují svoji dávku

Kousek od Kundy jsme se stavili u zříceniny hradu Toolse. Hrad stojí přímo na břehu Finského zálivu, postavený byl v r. 1471 k ochraně přístavu v Kundě a zničený byl v 18. století. Z hradu se toho moc nedochovalo, dvě obvodové zdi jsou pěkně vychýlené a tak jsou zajištěny a staženy kotvami spojenými s táhly ukotvenými v zemi. Zřícenina na břehu moře však působila velmi romanticky i přes docela nehezké, zatažené počasí. Takže jsem si to tam vše pěkně prolezl.

Pohled na hrad Toolse od břehu, v boční zdi jsou vidět kotevní desky lan, která držela zeď Já stojím v té velké trhlině mezi boční zdí a hlavní částí hradu Pohled z vnitřku na boční zeď, krásně jsou vidět kotevní lana držící zeď Já stojím na vrcholu rozpadlých zdí, v pozadí je Finský záliv Martina stojí u zbytků hradních zdí. V pozadí je vidět břeh Kundského zálivu (Kunda Laht), pohled je přímo na východ  

Pohled na hrad od břehu moře směrem do vnitrozemí, pěkně zde vyfukovalo Druhý podled na hrad od moře z trochu jiného úhlu Společná fotka na břehu Finského zalivu, necelých 100 km za námi jsou břehy Finska. Pohled je přímo na sever

Od hradu Toolse jsme pokračovali už směrem na západ do národního parku Lahemaa. Zde jsem se zastavili na zámku v Palmsee, který vlastnila do roku 1922 rodina von Pahlenů. Dnešní zámek byl postaven v letech 1753-65 a patřil k nejkrásnějším v Pobaltí, dnes je pěkně opravený a patří k nejvýznamnějším estonským památkám. Samotná budova je dobově zařízená a slouží jako muzeum. My jsme se ve zmatku, když tam přijelo více výprav dostali dovnitř zadarmo, takže jsme aspoň ušetřili. K zámku patří park s jezírky a potoky, ovocnými sady, skleníkem a řadou různých budov. Celý komplex je značně rozsáhlý. My jsme si prošli zámek, pak jsme vlezli do skleníku a začali jsme se procházet parkem. Za zámkem je na říčce pěkné jezírko, u kterého stojí hezký altánek a pak nějaké budovy na způsob přístaviště pro loďky. Za touto hezky upravenou částí je pak divočejší část parku, ve které jsou upravené akorát cestičky. Zde se také nachází větší skupina bludných balvanů, které zde zanechal ustupující ledovec. Viděli jsme zde také spadlý strom skácený bobrem.

Zámecký skleník Pohled na zámek od příjezdové cesty Já objímám sošku uvnitř skleníku Martina sedí ve skleníku před keřem muškátů Já vrtám s rozpadlou lokomobilou, která stála na kraji zámeckého parku  

Pohled na zámek z parku, vepředu je jezírko, v altánku na levé straně jsme se pak vyfotili. Plachta, co je vidět u spodu zdi zámku zakrývala výkopy, dělali tam novou izolaci základů Já jsem vylezlý na největším bludným balvanu Bez komentáře Společná fotka v altánku na břehu jezírka  

Ze zámku z Palmsee jsme jeli na nejsevernější místo naší cesty, do vesnice Käsmu. Zde jsme měli na programu turistiku po nějaké naučné stezce na pobřeží moře a pak zde také mělo být nějaké námořní muzeum. Käsmu bylo nejsevernějším bodem naší cesty, odhadem podle mapy 59°22' severní šířky.

Po zaparkovaní kousek od moře se většina lidí dala na naučnou stezku, ale my jsme se vydali do obce hledat námořní muzeum. Samotné Käsmu je hodně roztahaná vesnice na břehu moře, ale muzeum jsme nakonec šťastně našli. Muzeum bylo umístěné v menším přízemním domku na břehu moře. Muzeum je soukromé a patří nějakému umělci, který tam také bydlí a má tam i atelier. Exponáty muzea tvoří různé věci po předcích námořnících atd. Bylo to ale zajímavé, protože většina exponátů se dala vzít do ruky a pěkně prohlídnout, popřípadě se na ně dalo aspoň šáhnout, chodit se tam dalo volně, majitel na požádání poskytoval výklad k různým předmětům. Taková muzea se mi vždycky líbí. Vstupné tam nebylo, ale dávali se příspěvky, takže jsme se zde zbavili drobných.

Po prohlídce muzea jsme se vrátili k autobusu a hledali jsme začátek té naučné stezky. Zapadli jsme tedy do lesa. Les začínal hned za posledními domky (vlastně domky byly postavené v lese na břehu moře). Protože na pobřeží hodně fučelo, tak jsme zůstali radši schovaní v lese. Lidi tam prakticky žádní nebyli, zato tam bylo hodně borůvčí. Tak jsme začali borůvčí zkoumat blíže a zjistili jsme, že je tam hromada borůvek. Po chvíli jsme resignovali na naučnou stezku a začali jsme se nacpávat borůvkami. Přišli jsme to takové pěkné části lesa, kde mezi mechem porostlými kameny rostlo velké borůvčí, obsypané největšími borůvkami, co jsme viděli. Martina říkala, že nyní už chápe, jak se  může medvěd nažrat borůvek. Na tomto místě určitě ještě nikdo borůvky netrhal (a to bylo asi 200 m od posledních domků). Takže jsme měli borůvkové žně. Hříbky jsme radši už nehledali. Po návratu k autobusu jsme ale viděli, jak většina spolucestujících našla pěkné hříbky. Nám borůvky plně stačily. 

Pozuji s dalekohledem před oknem muzea v Käsmu Prohlídka exponátů v muzeu, muž s baretem u dveří je majitel muzea, pes vepředu je jeho Já stojím na houpajícím se molu před muzeem v Kasmu. Tak tohle bylo nejsevernější místo naší cesty. Pohled je směrem na východ Detail borůvkého keře s největšími borůvkami, jaké jsme zatím viděl Martina sbírá borůvky v čarokrásném lese na pobřeží Finského zálivu u Käsmu

V Käsmu jsme se stavili ještě v místním obchodě, kde z nás museli mít docela dost (nahrnul se nás tam pomalu celý autobus). Koupili jsme si opět chleba, nějaký koláče a pak 1l jahodového jogurtu (ten byl velmi dobrý).

Přespali jsme v karavanovém kempu poblíž Võsu, kousek na jih od Käsmu. Kemp se skládal z docela velké louky v lese, kde byly stání pro přívěsy. Přívěsů tam bylo docela hodně, většinou měli estonskou značku. Kousek od naší části louky, kde jsme si postavili stany byly suché záchody v lese. Jinak byla na opačném konci kempu docela velká budka s jedním (!!!) splachovacím záchodem (ale zato byl pěkný) a pak budova se dvěma sprchami, umývárnou a saunou. Zde jsme docela setřeli, protože jsme si nejprve uvařili a pak jsme šli teprve do sprch. Než jsme se dostali na řadu, tak už předchozí marasti se skupiny vycourali všechnu teplou vodu z bojleru (ten měl tak 150l), takže jsme se sprchovali studenou, to byl docela zážitek, ale jinak sprcha vypadala pěkně. Po tradičním večerním čaji a slivovici jsme šli spát, v noci trochu kapalo, ale nepršelo, ráno byl stan pomalu suchý.

Náš stan na louce v kempu ve Vosu. V pozadí jsou vidět postavené campery a přívěsy

 zpátky na hlavní stránku