8.den,
28.července, pátek
Ostrov Sareemaa: Kuressaare, kráter po meteoritu u Kaali, větrný mlýn a kostel na ostrově Muhu, opět trajekt Kuivastu-Virtsu, noc v kempu Supelrand u Pärnu na břehu moře.
Ráno jsme se po osmé hodině sbalili a vyrazili jsme do největšího města na ostrově, do Kuressaare. Zde jsme měli rozchod do 12.00.
Kuressaare je největší město na celém ostrově a stojí zde také hrad, ve středověku sídlo biskupa.
My jsme nejdříve valili na hrad, po mostě jsem přešli vodní příkop (most vedl přes menší ostrůvek na kterém staly také nějaké budovy, patrně dříve chránili vstup do pevnosti), prošli jsme tunelem v hradbách (dlouhý aspoň 20 m) a stali jsme na nádvoří před hradem. Zjistili jsme že hrad je otevřený až od 11.00, takže jsme se otočili a šli jsme se nejdříve do města.
Samotné město docela nic moc, měli tam menší trh, kde prodávali samé suvenýry, tj. hlavně typické pletené oblečení a výrobky ze dřeva. Před vlastním centrem jsme s Martinou zapadli do malé kavárny, kde si dala konečně pořádný kafe, k tomu jsme si vzali plněné pirožky, které vypadali jako klasický koláč a pak ještě jakýsi sladký koláč. Všechno bylo dobré. Pak jsme zašli do menšího obchodu, kde jsem si doplnili zásoby jídla, tj. chleba, jogurty, jablka a banány. Nakonec jsme došli do informací, kde neměli pomalu nic, ale aspoň jsem tam zabavil pěknou mapku Tallinu. Protože nás centrum nezaujalo, tak jsme už šli zpátky k hradu, abychom si ještě před otevřením prošli ty hradby. Kolegové se většinou na hrad už vybodli, a chodili dál po městě. Říkali, že tam našli ještě jeden trh, mnohem větší, kde prodávali i potraviny. My jsme šli na hrad a to stálo za to.
Hrad tvoří budova čtvercového půdorysu (asi 30 x 30 m), uvnitř s malým nádvořím, do kterého ústí průchod od brány. Na každé straně brány stojí věž. Před hradem stojí několik přízemních budov. Někdy ve 17-18 století bylo okolí hradu přestavěno na barokní pevnost (něco jako pevnost v holandském Naardenu, nebo náš Terezín, Josefov), obklopenou ze všech stran vodním příkopem. Hradby pevnosti jsou ve vzdálenosti 50-100 m od hradu, půdorysně tvoří obdélník, na každém rohu je postaven mohutný barbakan. Vrchní část hradeb (šířka u vrcholu asi 5m) se už pomalu rozpadá. Po celém obvodu hradeb vede pěkná cesta, dnes jsou také hradby zarostlé stromy.
Z jedné strany bylo k hradu přilepeno zakryté podium, před kterým byly řady sedadel, stavěli se tam ještě nějaké stánky. Mne to docela naštvalo, protože to vadilo v nejlepším výhledu na hrad. Z propagačních novin jsme zjistili, že večer tam bude uvedena v rámci Opera festivalu Verdiho opera Nabucco. Další den tam měli hrát operu od Vincenza Belliniho La Sonnambula a nakonec v neděli tam měl být Galakoncert. Předvedení opery v přírodě, na pozadí kulisy hradu mohlo být ale velmi zajímavé.
Do prostoru za hradbami, kde stojí hrad vede jedna cesta po mostě přes hlavní bránu. Na protější straně je vodní příkop částečně zasypán a dá se tudy sejít z hradeb na pláž. Pláž tam byla velmi pěkná písečná, voda byla docela teplá, kdyby bylo více času, stálo by za to se tam vykoupat, nikdo tam sice nebyl, ale slunce docela svítilo a my jsme už byli docela otužilí.
Nakonec jsem se už vrátili k hradu a konečně jsem se dostali dovnitř. Vstupné jsme zaplatili studentské 15 EKK. Celý hrad byl pěkně restaurovaný a v jednotlivých místnostech byly jednak expozice vztahující se k historii hradu a okolí, pak expozice o fauně a flóře ostrova s řadou vycpaných zvířat (měli tam pěkného vycpaného losa a medvěda) a nakonec expozici současného moderního estonského umění.
Tahle část expozice byla hodně zajímavé, některé exponáty byly docela šokující, např. obrovský obraz zobrazující vykuchané kuře, do kterého mířil obrovský penis (ten se mi líbil nejvíc :-))). Pak tam byly nějaké fotoakty. Nejlepší byla ale série obrazů, která se zaobírala životem Ježíše a vznikem křesťanského náboženstvím. Na asi šesti plakátech byly velmi podrobně zajímavým stylem rozkresleny vznik náboženství, narození Ježíše, poslední večeře, ukřižování a zmrtvýchvstání. Jednotlivé fáze byly dost dobře popsané a očíslované - vše v angličtině. V největším hradním sále koncertovalo jakési duo, takže jsem si je chvíli poslechli. V krásně klenuté místnosti to znělo velmi dobře. Taky tam měli velmi krásné záchody umístěné v prostorách sklepů. Stálo za to se tam jen zajít podívat.
Některé místnosti byly naopak prázdné, občas tam měli nějaké kamenné zbytky z původní výzdoby. Vše ale vypadalo velmi pěkně. Po celém hradu se volně chodilo a to bylo docela náročné, neboť výškové úrovně sousedních místností byly velmi rozdílné, jednotlivé místnosti byly spojeny řadou spletitých schodišť, některé byly jen úzké strmé schody v tloušťce zdi. Na vrcholu menší věže u brány je menší restaurace, na vrchol druhé se vylézt nedá, což mne taky docela naštvalo, lezlo se tam žebříku, ale poklop nad ním byl zamčený. V té věži byla také pěkně hluboká hladomorna.
Na prohlídku celého hradu jsme ale měli jen hodinu, takže jsem tam docela pěkně lítali.Hrad ale nebyl moc rozsáhlý, takže jsme nakonec prolezli vše, co se dalo.
Tak jsme po hodinovém chození po hradě vypadli a valili rychle k autobusu. Dorazili jsme až po stanoveném časovém termínu, ale pak jsme zjistili, že odjezd byl posunut o půl hodiny kvůli tomu, že hrad se otevíral tak pozdě. Nakonec jsme ale stejně zjistili, že většina marastů na hrad vůbec nešla a motali se po městě.
Takže jsem odjeli z Kuressaare a už jsme se vraceli po stejné cestě směrem k trajektu na ostrově Muhu. Asi 20 km za Kuressaare jsme sjeli z hlavní silnice a přijeli jsme ke kráteru po meteoritu u Kaali. Kráter je docela velký, průměr má 100 m a hluboký je 30 m. Val zeminy kolem kráteru je porostlý stromy a uprostřed kráteru je malé jezírko. Estonci zde neměli ani poučnou ceduli, takže jsme se moc nepoučili (fakt je, že na hradě v Kuressaare tomu kráteru věnovali jeden panel). Takže jsme si kráter vyfotili a obešli a jeli jsme zase dál.
Na ostrově Muhu jsme se ještě zastavili u jednoho větrného mlýna, které jsou symbolem ostrova (v minulosti na ostrově Saaremaa stálo přes takových 580 mlýnů). Mlýn byl relativně malý, měli tam ale pěknou poučnou ceduli popisující jednotlivé části. Za vlezení dovnitř se ale vybíralo vstupné, které checkoval borec zalezlý v budce před mlýnem, kolem kterého se nedalo nepozorovaně projít (tedy aspoň mne ne, ale nějaký holky tam vlezly). Tak jsme si aspoň nechali udělat společné foto s mlýnem v pozadí.
Poslední zastávka na ostrově byla u kostela Sv. Kateřiny (aspoň doufám) u Liiva. Je to velmi pěkný kostel, postavený někdy ve 13. století. V průběhu staletí patřil mnoha církvím, nyní je asi luteránský. Kostel stojí na paloučku obklopený kamennou zdí. Kostel má velmi zvláštní vzhled, protože nemá věž. Zvonici nahrazuje malý přístřešek nad zvonem v průčelí kostela. Nejhezčí pohled na kostel byl ze strany oltáře. Vnitřek byl zařízen velmi jednoduše, bylo zde ještě vidět, ze v sovětské éře sloužil jako nějaké skladiště.
Po prohlídce kostela jsem nasedli do autobusu a valili jsme na zpátky na trajekt. Tam jsme přijeli pěkně zavčas, takže jsem ani nečekali. Zpáteční cesta byla docela nezajímavá, počasí bylo ještě zamračenější než předchozí den.
Po vylodění na pevninu jsme jeli dále po pobřeží směrem na město Pärnu. Kousek od Pärnu jsme zakotvili v kempu na břehu moře. Kemp tvořili dřevěné chatky, podobné těm z kempu na Saaremaa. Ty stály pod taktéž pod stromy. V jedné chatce byly také suché záchody a v druhé sprchy. Poučeni z předchozích kempů jsme rychle uvařili a šli jsme do sprch. Já jsem to měl v pohodě, ale Martina si stěžovala na to, že jí tekla střídavě vařící a studená voda (asi malý tlak v potrubí, stačilo pustit druhou sprchu a voda se hned změnila). Teplá sprcha po několika dnech stála za to.
Někteří nadšenci se dokonce koupali v moři, ale my jsme na to neměli odvahu, bylo totiž pěkně zatažené a kosa. Zato jsem měli kousek do stanu pěknou houpačku, kde jsme se pěkně vyblbli. Večer jsme šli s ostatními utratit poslední estonské koruny do baru, který byl ve společenské místnosti u vchodu do kempu. My jsme ale už moc korun na utrácení neměli, koupili jsme si za to akorát dva ledňáčky. Chlast tam měli pěkně drahý, ale my jsme měli vlastní a lepší ve stanu. Tak jsme aspoň poseděli a pokecali s několika spolucestujícími.