9.den,
29.července, sobota
Přejezd do Lotyšska, turistika v národním parku Gauja (Turaida, Krimulda, Sigulda), noc v kempu v Siguldě na břehu řeky Gauja.
Ráno jsme se zabalili a dali jsme Estonsku sbohem. Do Lotyška jsme vjeli na přechodu Ikla – Ainaži. Zde jsme si také konečně proměnili místní měnu – lotyšské laty (1 USD = 0,6 Ls). Lat je měna s velkou jednotkovou hodnotou, po přepočtu je jeden lat asi 60 Kč. My jsme měli asi 12 latů a měli jsme pomalu nejvíce ze všech. Jeden lat má 100 jakýchsi centimů, my jsme jim ale po vzoru kolegů začali říkat šprlíky.
Od přechodu jsme jeli podél pobřeží směrem na Rigu, kousek před ní jsme ale odbočili do vnitrozemí, do oblasti národního parku Gauja, kde jsme měli strávit zbytek dne. My jsme měli chodit v okolí města Sigulda, oblast je pro svoje přírodní krásy nazývána Lotyšské Švýcarsko.
Autobus nás vyložil na kraji obce Turaida, kde nám Zuzana řekla, kam by jsme asi měli jít, a že sraz bude k večeru na autobusovém nádraží v Siguldě. Z jejího vysvětlování byli ale všichni pěkně zmatení, takže většina lidí nedošla ke všem pamětihodnostem, které se tam daly vidět.
Nám také chvíli trvalo, než jsme se úplně zorientovali. Kousek od místa výstupu byla sice mapa, ale všechno bylo popsané lotyšsky, takže jsem mapu vůbec nepochopil.
Z průvodce jsme věděli, že v Turaidě stojí opravovaný biskupský hrad, po ním je údolí řeky Gauji, na jejímž břehu jsou nějaké jeskyně, pak s Siguldě stojí hrad a zámek a ještě je tam někde zřícenina hradu Krimulda, na který se dá dostat ze Siguldy lanovkou přes řeku.
Takže jsme vykročili směrem k řece, šli jsme po vrchu břehu lesem směrem na jeskyni Gútmaňala. Les nám vadil v rozhledu, takže se stalo, že jsme přešli hrad Turaida. K jeskyni, která leží v úrovní řeky, jsme sestoupili po hrozně strmém schodišti (kam se na to hrabe schodiště na spodní vyhlídku na velký vodopád v Yellowstonu, ani tam neměli ceduli upozorňující lidi se slabým srdcem na nebezpečí.)
Jeskyně má být největší v Lotyšku, na jejích stěnách se dochovala řada nápisů, nejstarší pocházejí až ze 16. století. Voda vytékající z jeskyně je údajně léčivá a vyhlazuje vrásky. Samotná jeskyně nás ale pěkně zklamala, podle našich měřítek to není žádná jeskyně, ale pouze hlubší díra v pískovcové skále, vyhloubená pramenem vody. Jeskyně je hluboká asi 10m a postupně se snižuje až k místu, odkud vytéká pramen vody, o tom, že by tam byly ještě další prostory nic nenasvědčovalo. Stěny kolem jsou doopravdy celou řadou nápisů, většina jich je ale od nenechavých turistů v posledních pár letech.
Zde jsem se už konečně zorientoval a začal jsem pomalu tušit, že jsme hrad Turaida přešli. Takže jsme absolvovali náročný výstup po schodech nahoru a vraceli jsme se zpátky. Pak jsme konečně mezi stromy zahlédl červenou věž hradu a konečně jsem byl zorientovaný úplně.
Takže jsme konečně došli k hradu. Před hradem je rozsáhlý Park lidové písně, ve kterém stojí pomník sběrateli lotyšských dain (staré lidové písně) Krišjánise Baronse, který zde žil. V parku stojí dále dřevěný kostel z roku 1750 a hrob Turaidské růže, ke kterému novomanželé chodí pokládat své svatební kytice. Legenda o Turaidské růži vychází z příběhu mladé dívky Maija, která za věrnost svému milému zaplatila životem.
Samotný hrad Turaida stojí na vysokém břehu nad údolím řeky a patří k nejvýznamnějším lotyšským památkám. Hrad byl postaven v roce 1214 a jako sídlo biskupa byl společně s blízkými hrady Sigulda a Krimulda opěrnými body pro násilnou kristianizaci oblasti dnešního Lotyšska. Proti pohanským Livům, Zemgalcům, Kurům atd. se pořádaly rozsáhlé křížové výpravy pod vedením řádu mečových rytířů (později se sloučil s řádem německých rytířů), Hlavními výchozími body jejich výpadů byly přístav v Rize a hrad v Turaidě. Přes veškerou snahu byla oblast Pobaltí přes velký odpor domácího obyvatelstva pokřesťanštěna až na konci 15. století, pohanské zvyky se ale na vesnicích objevovaly ještě v minulém století.
Hrad byl zničen v 18. století po zásahu bleskem, dnes se ale postupně opravuje. Zatím je kompletně restaurována nejvyšší hradní věž - samostatně stojící obranná věž, a většina hlavních budov na nádvoří. Hradby se většinou teprve dostavují. Celý hrad je postavený z červených pálených neomítnutých cihel. Místnosti uvnitř také nejsou omítnuty. V prostorách věže a hlavní hradní budovy se nachází historické muzeu, ve kterém jsou expozice vykopávek z okolí a historie hradu. Studentské vstupné do muzea stálo 0,4 Ls.
Nejlepší z hradu byla stejně hradní věž. Věž má šest pater a je vysoká 42 m. Tloušťka zdí je 2-3 m. Schodiště mezi patry je umístěno v části věže obrácené do hradu. Věž stojí samostatně, a sloužila za poslední útočiště obránců hradu. Z tohoto důvodu byl taky původní vchod do věže až v úrovni třetího patra, který byl přístupný pouze po dřevěném schodišti, které ve stavu nouze strhlo. Dnes je ale vybudován vstup skrz zeď přímo do spodního patra. Po úzkých a strmých schodech v tloušťce zdi se dá vylézt až do posledního šestého patra, ze kterého se dá krásně obdivovat konstrukce krovu věže nad kruhovým půdorysem. Z vrcholu věže je pěkný rozhled na údolí řeky Gauji. Celé údolí ale mizí mezi hustým listnatým lesem, který sahá až k samotné řece. Řeka pak není mezi stromy ani moc vidět. V věže jsou také vidět zbytky hradu v Siguldě, který stojí na protějším břehu řeky.
Prohlídkou zajímavého hradu v Turaidě jsme strávili pomalu hodinu, takže jsme pak už nabrali rychle kurs směrem k mostu přes řeku Gauju a k Siguldě. Prošli jsme opět kolem jeskyně Gúňamala, tentokrát jsme ale šli dál podél silnice v údolí. Kousek před mostem jsme se opět začali škrabat na vrch břehu. Po náročnějším výstupu po strmých schodech jsme dorazili k vyhlídce na hrad Turaida, kousek odtud pak stály zbytky kamenného hradu Krimulda z let 1255-73, který byl zničen během polsko-švédské války v letech 1600-29. Z celého hradu je nejzachovalejší jedna stěna s klenutými okny, hrad musel být hodně malý.
Vedle hradu je stanice lanovky do Siguldy, pak zde stojí také zámek z 19. století, ze kterého je dnes nemocnice, ten jsme ale viděli jen z dálky.
Na lanovku jsme čekali pěknou chvíli a už jsme se rozhodovali, že budeme muset jít do Siguldy pěšky, což bychom do termínu odjezdu stihli taktak. Když jsme totiž došli na tu stanici, tak jsme viděli, jak lanovka zrovna dojíždí na druhou stranu. Na naší straně bylo úplně pusto, nebyla tam ani žádná pokladna. Takže jsme tam čekali hodnou chvíli, než se konečně dala lanovka znovu do pohybu. Dojela na naši stranu, zaplatili jsme průvodčí vyděračský 1 lat za každého a jeli jsme. Lanovku tvořila větší kabina, která jezdila mezi stanicemi, které jsou vybudované na vrcholu břehu každé strany. Z lanovky byl doopravdy pěkný rozhled, hlavně ve chvíli kdy jsme projížděli nad řekou. Řeka Gauja měla zajímavou tmavě hnědou barvu a tekla docela rychle. Na druhou stranu jsme se tak dostali velmi rychle, takže ušetřený čas jsme využili k tomu, že jsme si ještě zašli k zámku a hradu v Siguldě.
První hrad v Siguldě byl dřevěný, postavený v roce 1207. Později byl přestavěn na kamenný, byl svědkem řady válek a tak byl nakonec zničen. Mezi dnešními zbytky hradu, který byl celkem rozsáhlý, se na vnitřním nádvoří pořádají různé kulturní akce. V době naší návštěvy tam zrovna chystali nějaký koncert. Z místa zříceniny je pěkně vidět hrad Turaida, stojící na protějším břehu řeky.
Hned vedle hradu stojí Nový zámek, původně sídlo knížete Kropotkina, který byl postavený někdy v minulém století v novogotickém slohu. Na jeho věž se dá také vylézt, ale do toho jsme už neinvestovali.
¨
To už jsme valili hledat autobusové nádraží, kde měl stát náš autobus. Přišli jsme včas, takže jsme ještě čekali na pár opozdilců. Na nádraží jsme si také koupili další vážené sušenky, které byly opět vynikající.
Zuzana nám sdělila, že jeden kemp je hned v Siguldě, na břehu řeky, takže jsme odsouhlasili, že tam přenocujeme. Cena byla 1 ls za osobu. Kemp tvořila malá loučka kousek od řeky, která tekla za úzkým pásem vzrostlých stromů. Na jedné straně loučky byl barák, kde bydlel majitel kempu, uvnitř byl taky jeden normální splachovací záchod s umyvadlem. Jeden záchod byl docela málo, proto tam v exponovaných časech byla docela fronta. U domku byla přistavená chaloupka, ve které byly sprchy, za ty ale chtěl showerman 1 ls za osobu, nacož jsme se mohli, takže jsme se umyli v umyvadýlku na záchodě, kde také tekla teplá voda.
