Stručná historie Waffen-SS a historie lotyšských dobrovolníků ve Waffen-SS

Celá historie Waffen-SS je ale hodně složitá a její pochopení vyžaduje dobré znalosti o poměrech v Třetí říši. Hlavně chci říci, že nelze házet do jednoho pytle Waffen-SS, Allgemeine SS a SS-Totenkopfverbande. Členové Waffen-SS byli v první řadě vojáci, neměli nic společného s členy SS v různých okupačních organizacích atd. (to byli členové Allgemeine SS), dále že jednotky Waffen-SS nesloužily jako stráže v koncentračních táborech a neúčastnily se aktivně holocaustu (to byli členové SS-Einsatzkommand a SS-Totenkopfverbande). Samozřejmě, že byli členové Waffen-SS, kteří sloužili i v těchto jednotkách, jednalo se ale o výjimky. 

Zde jistě každého napadne otázka válečných zvěrstev a zločinů. To je ale velmi složitá a neprůhledná otázka, a vyžaduje hlubší znalosti dané situace. Není v mých silách ji zde nějak zestručnit. Jednoduše řečeno válečná zvěrstva se dějí v každé válce na obou stranách, ale po válce se pak mluví jen o těch, která spáchali příslušníci poražené strany. Přesto nelze omlouvat válečná zvěrstva Waffen-SS (masakr v Oradouru, postřílení amerických zajatců u Malméd, o tom co se dělo v Rusku ani nemluvím). 

První jednotky, ze kterých Waffen-SS vznikaly, byly založené v třicátých letech jako ozbrojená složka SS a sloužili k různým účelům (Hitlerova osobní stráž, zajišťovali pořádek a ochranu nacistických bossů na stranických shromážděních, zajišťovali strážní službu v koncentračních táborech). Roku 1935 vznikly z těchto jednotek na popud říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera (který si přál mít vlastní armádu tvořenou ze správných Germánů, bojující za nové Německo v duchu ideologie nacismu) tři motorizované SS-Standarte (pluky) pojmenované Leibstandarte Adolf Hitler, Germania a Deutschland. Tyhle jednotky už byly klasické ozbrojené armádní formace a hned se staly trnem v oku armádních generálů, kteří v jejich existenci viděli velkou konkurenci a tušili snahu Himmlera vyšachovat armádu z mocenských postů ve Třetí říši. A tak vnikla rozsáhlá organizace Waffen-SS (zbraně SS, tento názvem se pro ozbrojené jednotky SS začal používat od podzimu 1939), která ke války tvořila velmi významnou složku německé armády společně s Wehrmachtem (pozemní vojsko), Luftwaffe (letectvo) a Kriegsmarine (námořnictvo).

Před válkou platily pro přijetí do Waffen-SS velmi přísné požadavky na tělesnou zdatnost, samotný výcvik byl mnohem tvrdší než v klasické armádě. V jednotkách SS byl mnohem nižší věkový průměr než v klasické armádě a existoval zde silný kamarádský duch mezi mužstvem i důstojníky. Výzbroj a výstroj pro Waffen-SS zajišťoval samostatný úřad, takže většina jednotek Waffen-SS byla vyzbrojena moderní výstrojí a zbraněmi. (jednotky SS používaly už od počátku války maskovací oděvy, byly vyzbrojeny velkým počtem automatických zbraní, také jejich motorizovanost byla větší). V předvečer 2. světové války sloužilo ve Waffen-SS kolem 14 000 mužů.

Na začátku války se na jednotky Waffen-SS dívala armáda svrchu, ale po prvních bojích armádní generálové zjišťovali, že se jedná o vynikající, dobře vycvičené a vyzbrojené jednotky a jejich pověst jako statečných bojovníků rostla až do konce války. (to platilo ale pouze pro SS divize složené z německých a ostatních germánských dobrovolníků, které patřili k elitním jednotkám celé německé armády). Většina elitních SS divizí pak sloužila jako "hasiči" na všech evropských frontách

Po anšlusu Rakouska vznikl další pluk pojmenovaný Der Fuhrer. Po úspěšných prvních bojových operací ve válce s Polskem na podzim 1939 došlo k reorganizaci jednotek Waffen-SS. Pluk Leibstandarte Adolf Hitler byl rozšířen na motorizovanou divizi, z pluků Germania, Deutschland a Der Furher vznikla divize SS-Verfügungsdivision, ze mužstva strážních praporů koncentračních táborů vznikla další divize - SS-Totenkopfdivision a poslední čtvrtá divize - Polizei-Division vznikla hromadným přesunem uniformovaného policejního personálu do Waffen-SS. (tahle divize patřila od počátku ke druhořadým jednotkám). V tomto patřilo do Waffen-SS kolem 125 000 vojáků.

Náborový úřad Waffen-SS pod velením generála SS Gottloba Bergera měl stále větší problémy s náborem německých vojáků, protože Wehrmacht se tvrdě stavil proti dalšímu růstu Waffen-SS a odmítal uvolňovat vojáky z Wehrmachtu. Berger ale přišel na myšlenku náboru etnických Němců (volksdeutsche - Němci žijící v zahraničí) a příslušníků ostatních evropských germánských národů (kteří neměli brannou povinnost do Wehrmachtu), čímž vznikl důležitý zdroj vojáků pro Waffen-SS. Blesková válka na západě v roce 1940 upevnila bojovou pověst Waffen-SS a zároveň přilákala do Waffen-SS řady přívrženců nacismu z západní a severní Evropy. Z těchto dobrovolníků vznikly dvě nové divize: Wiking a Nord a celá řada menších jednotek. Z SS-Verfügungsdivision vzniká divize Das Reich.

V době útoku na sovětský svaz byla bojová síla Waffen-SS přes 160 000 vojáků (pět divizí a celá řada menších jednotek). S rostoucí potřebou po stále větším počtu vojáků, kteří měli nahradit ztráty na východní frontě rostla i velikost Waffen-SS. Původní Waffen-SS divize byly zreorganizované na tankové divize, vyzbrojované nejlepší německou technikou a až do konce války patřily k nejelitnějším jednotkám německé armády. Vznikaly stále nové jednotky vytvářené z Volksdeutsche z nově obsazených územích na východě. 

Od roku 1943 se do jednotek Waffen-SS začaly zařazovat jednotky složené z obyvatel států SSSR a z obyvatel balkánských států, kteří se rozhodli bojovat po boku Němců proti bolševismu a Stalinovi (tzv. východní dobrovolníci). Hodně z nich už bojovalo na německé straně v rámci různých strážních, policejních a protipartizánských jednotek. Značná část lidí ve vedení SS s tímto krokem nesouhlasila, ale kritická situace na frontách nedovolovala nevyužít této masy použitelných vojáků. 

Na tyhle jednotky se ale většinou pohlíželo jako na druhořadé (hlavně z důvodu učení o německé nadřazenosti), jejich výzbroj a výstroj byla často zastaralá. Velící složky tvořili většinou Němci, takže vznikala nejenom jazyková bariéra mezi mužstvem a důstojníky (neznámá to věc v germánských jednotkách SS). Ke konci války s vývojem na frontách také klesala bojová morálka těchto jednotek. Němci pak kvůli obavám z dezercí nasazovali tyhle jednotky na západní frontě v bojích s Američany a Brity, čímž jejich morálku ještě zhoršili. Jednotky z východních dobrovolníků, které se dostaly do bojů s Rudou armádou se přes svoji horší vyzbroj a výstroj vždy bily velmi statečně. Bojovali totiž také za svoje přežití, sověti tyhle vojáky jako zrádce na místě stříleli (v tomto směru na tom byli všichni příslušníci Waffen-SS stejně), takže německé obavy z dezercí byly zbytečné. 

Na všechny tyhle dobrovolníky nelze pohlížet jako na stoupence nacismu a fašismu (což by u nich nebylo ani dost dobře možné). Bojovali hlavně proti Stalinovi a jeho bolševismu, se kterým měli většinou hodně špatné zkušenosti. Zároveň doufali, že díky společnému boji po boku Němců proti Rudé armádě získají samostatnost pro svoji zemi. 

Ke konci roku 1944 sloužilo v řadách Waffen-SS přes 910 000 mužů organizovaných v celkem 38 SS-divizích:

1. SS-Panzer-Division Leibstandarte SS Adolf Hitler
2. SS-Panzer-Division Das Reich
3. SS-Panzer-Division Totenkopf
4. SS-Polizei-Panzergrenadier-Division
5. SS-Panzer-Division Wiking
6. SS-Gebirgs-Division Nord
7. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division Prinz Eugen
8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer
9. SS-Panzer-Division Hohenstaufen
10. SS-Panzer-Division Frundsberg
11. SS Freiwilligen-Panzergrenadier-Division Nordland
12. SS-Panzer-Division Hitlerjugend
13. Waffen-Gebirgs-Division der SS Handschar (kroatische Nr. 1)
14. Waffen-Grenadier-Division der SS (ukrainische Nr. 1)
15. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 1)
16. SS-Panzergrenadier-Division Reichsführer-SS
17. SS-Panzergrenadier-Division Götz von Berlichingen
18. SS Freiwilligen-Panzergrenadier-Division Horst Wessel
19. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettisches Nr. 2)
20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1)
21. Waffen-Gebirgs-Division der SS Skanderbeg (albanische Nr. 1)
22. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division Maria Theresa
23. Waffen-Gebirgs-Division der SS Kama (kroatische Nr. 2)
23. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division Nederland (niederlandische Nr. 1)
24. Waffen-Gebirgs-(Karstjäger-)Division der SS
25. Waffen-Grenadier-Division der SS Hunyadi (ungarische Nr. 1)
26. Waffen-Grenadier-Division der SS Hungaria (ungarische Nr. 2)
27. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division Langemarck (flämische Nr. 1)
28. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division Wallonien
29. Waffen-Grenadier-Division der SS (russische Nr. 1)
29. Waffen-Grenadier-Division der SS (italienische Nr. 1)
30. Waffen-Grenadier-Division der SS (weissruthenische Nr. 1)
31. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division
32. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division 30 Januar
33. Waffen-Kavallerie-Division der SS (ungarnische Nr. 3)
33. Waffen-Grenadier-Division der SS Charlemagne (französische Nr. 1)
34. SS-Freiwilligen-Grenadier-Division Landstorm Nederland
35. SS- und Polizei-Grenadier-Division
36. Waffen-Grenadier-Division der SS
37. SS-Freiwilligen-Kavallerie-Division Lützow
38. SS-Grenadier-Division Nibelungen

Každá divize měla svoje číslo, speciální název a jedinečný divizní znak. Název divize se skládal z čísla divize, pak následoval název typu divize a nakonec divizní jméno. Divize, které neměly svoje vlastní jméno měly v závorce uvedeny jméno národu, z jakého příslušníci mužstva převážně pocházeli. Divize složené z převážně negermánských národů měli za číslem uvedené Waffen der SS (zbraně SS), divize složené z etnických němců měli za číslem napsáno SS-Freiwilligen (SS-dobrovolnická). Typ divize byl Panzer (tanková), Gebirgs (horská), Kavallerie (jezdecká), Panzergrenadier (pancéřových granátníků - něco jako obrněná divize, pěchota se vezla na obrněných autech) a Grenadier (granátnická - klasická pěší divize)

Většina později vytvořených SS divizí měla hodně podtabulkové stavy a některé nikdy nedosáhly velikosti divize. Kromě těchto divizí ale existovala celá řada menších, specializovaných a jedinečných jednotek (různé Legiony, brigády, prapory), některé se později staly jádrem pro vytvoření nové divize. Celkové ztráty Waffen-SS od 1.9.1939 do 13.3.1945 činily 653 000 mužů (zabití, nezvěstní a zranění)

Závěrem je dobré popsat několik informací o bojové síle německé armády a způsobu vzniku nových jednotek.

Základní jednotkou pozemní armády byla divize, která měla necelých 20 000 mužů. Vlastní divize se skládala z velkého počtu různých menších jednotek. Bojová síla takové divize byla mnohem nižší, většinou tak 12 000 mužů. Ke konci války měla měla Třetí říše své bojové zdroje vyčerpané, takže skutečná bojová síla jednotek byla mnohem nižší, činila často míň než 50 % tabulkového stavu. Navíc celá řada divizí nebojovala jako celek, ale divizní jednotky byly roztroušené po celé frontě. Z těchto roztroušených jednotek pak hlavně ke konci války vznikaly tzv. Kampfgruppe (bojové skupiny), které se skládaly na ohrožených místech fronty z jednotek, které se v dané oblasti nacházely (většinou se skládaly z velmi zkušených veteránů). Takže je potřeba s rezervou brát údaje o bojové hodnotě německých divizí ke konci války, které měly často velikost odpovídající pouhému pluku. 

Nové jednotky v německé armádě vznikaly velmi efektivním způsobem tak, že ze vzala část zkušené a dobře vycvičené jednotky, doplnila se nováčky a nová, relativně zkušená jednotka byla na světě. Každá polní divize měla v zázemí záložní a doplňovací jednotky, které se staraly o výcvik nováčků a o doplňování  frontového stavu divize. Ke konci války vznikaly úplně nové typy divizí vytvořené z letištního personálu, z posádek námořních lodí, z válečných invalidů a ze všech ostatních neodvedených německých mužů ve věku 16-60 let. Bojová hodnota takovýchto narychlo složených formací byla pramalá (jen samotný wehrmacht měl na konci roku 1944 přes 9,1 miliónů mužů organizovaných v 305 divizích oproti 1,3 miliónu mužů v 103 divizích v roce 1939).

Pro zajímavost zde uvádím počet příslušníků jednotlivých národů sloužících ve Waffen-SS

Zdroj: Antonio J. Munoz - Forgotten legions: Obscure combat formations of the Waffen-SS

Historie lotyšských dobrovolníků ve Waffen-SS

Bývalý generál lotyšské armády Rudolf Bangerskis chtěl do německého Wehrmachtu zahrnou celou bývalou lotyšskou armádu o počtu 100 000 mužů. Němci však pro to neměli moc pochopení a tak používali jen některé jednotky k policejním akcím v týlu a k boji proti partyzánům (tzv. Schuma Battalions). Tyhle jednotky se také staly jádrem budoucích Waffen-SS divizí.

15. Waffen-Grenadier-Division der SS (lettische Nr. 1) vznikla v roce 1943 z lotyšské dobrovolnické legie Waffen-SS. Nábor do divize byl svěřen Rudolfovi Bangerskisovi, který byl povýšen na SS-Gruppenführera a generála Waffen SS a inspektora lotyšské legie. Pro naplnění početních stavů nestačili muži z policejních a Schuma jednotek, takže do nově vzniklé divize byli odváděni muži ročníku 1919-1925, takže přívlastek "Freiwilligen" (dobrovolnická) nebyl zrovna pravdivý.

Divize ještě s neúplnými stavy byla poprvé nasazena do bojů na východní frontě (oblast Volkhov/Pstoshka/Majevo/Novosokolniki) v prosinci 1943 v rámci 6. dobrovolnického sboru SS. V bojích utrpěla velké ztráty a tak byly pro doplnění stavů nařízeny i odvody mužů ročníku 1910-1918. Od jara 1944 bojovala společně se svojí sesterskou 19.Waffen-Grenadier-Division der SS (lett. Nr.2), která vznikla v březnu 1944 z několika Schuma pluků. V průběhu těžkých bojů v oblasti Pskova byli postupně zatlačováni na západ. Sovětská ofenzíva z 10. července 1944 přenesla boje až do oblasti Livonska. Obě divize společně s 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1) pak byly až do listopadu 1944 zreorganizovány a doplněny ve výcvikovém prostoru SS v Sammellageru ve východním Prusku. V té době bylo už Lotyško a Riga dobyto sovětskou armádou.

Všechny tři divize tvořili dohromady nadále 6. dobrovolnický sbor SS a tvrdě bojovali až do konce války v oblasti Kuronské kapsy. Pouze částem jednotek z 15. divize se podařilo evakuovat z obležení. Jednotky se znovu zformovali v Německu a byli nasazeny do bojů na Visle. Plánovalo se jejich přesunutí zpátky do Kuronska, ale průběh bojů a vytvoření Kuronské kapsy tomu zabránilo. Takže byly nakonec zbytky 15. divize nasazeny jako bojová skupina k obraně Říše a byly zničena při dobývání Berlína. Lotyšští vojáci tak bojovali v poslední bitvě Třetí říše stovky kilometrů od svých domovů. Částem jednotek se podařilo ustoupit na jih, kde se vzdali Američanům u Güterglücku na Labi. Zbytky divize padly do rukou Rudé armády. Pokud nebyli vojáci ihned zastřeleni, tak skončili někde v sibiřských lágrech.

V jednotkách SS bojovalo celkem 39 000 mužů z Lotyška a asi 20 000 mužů z Estonska.

Lotyšští dobrovolníci bojující společně s německou armádou, stav k 1.červenci 1944

Zdroj: Antonio J. Munoz - Forgotten legions: Obscure combat formations of the Waffen-SS

zpátky na předchozí stránku