Jarní prázdniny v Big Bend National Parku, Tx

Ve dnech 12.3. - 19.3.1995 jsem se se skupinou 11 dalších studentů SIU vypravil do Big Bend National Parku, který se nachází v ohybu řeky Rio Grande v jihozápadním Texasu. Řeka zároveň tvoří hranici s Mexikem. Podle tohoto ohybu také dostal park svoje jméno. Řeka je překvapivě málo vodnatá, většinu své vody ztrácí z důvodu zavlažovaní a nadměrného odpařovaní. V Rio Grande Village na jihovýchodní hranici parku je řeka široká sotva 100 m. Vlastní park se skládá z tří rozličných biotopů. První tvoří záplavová oblast řeky Rio Grande. Řeka je lemovaná stromy, které poskytují útočiště řadě druhu ptáků. Nadmořská výška je u reky 500 - 600 m. n. m., tudíž i teploty jsou tady vyšší, v zimě často kolem 25 - 30 C, v lete vysoko nad 40 C. Od reky se postupně zvedá planina Chihuahuan Desert, která tvoří převážnou část parku. Big Bend tvoří severní výběžek teto pouště, která se rozprostírá přes převážnou část centrálního severního Mexika. Oproti klasickým pouštím je zelenější, neboť dostává většinu dešťových srážek v letních měsících, kdy je voda nejvíce potřebná. Většinu vegetace tvoří suchomilné keře, juky a kaktusy (názvy rostlin bohužel znám jen v angličtině). V poušti žije i řada zvířat, my jsme jich však po celou dobu moc neviděli. Pouze hodně ještěrek, pouštní odrůdy zajíců a vysoké zvěře, a štíra. Pres cestu nám jednou přeběhli kojoti. Třetí oblasti jsou Chisos Moutains, hory zvedající se z pouště ve střední časti parku. Hory jsou zelenou oázou v poušti, poněvadž jsou schopny zachytit podstatně vetší množství srážek. Vlastní hory tvoří jakýsi kruh s kotlinou uprostřed, která se nazývá Basin a která je cílem většiny turistů. Cela oblast Basin je pokrytá lesem, většinou borovice, sem tam duby a další, spíše suchomilnější dřeviny. I fauna je v teto oblasti bohatější, jsou tu medvědi, podstatně více dalších savců a ptáků. V Basin je též několik hotelů (či spíše chat), kemp, obchod a informační středisko.

On the Road

Na cestu jsme se vydali v sobotu 12.3. v 7. h večer. Měli jsme minivan půjčený od university (kam se tak akorát vešlo nás 12 lidi) a přívěs, ve kterém jsme měli veškeré vybavení. Po I-57 jsme překročili Mississippi a pres jihovýchodní Missouri a východní Arkansas dojeli k Memphisu (asi 4 h. cesty autem). Pak jsme odbočili na I-40 na Little Rock a odtud po I-30 do Dallasu. Tam jsme dojeli k ránu, kolem 7. h. Celou noc jsem toho moc nenaspal, protože se ve vanu opravdu nedalo najít pohodlnou pozici. Posnídali jsme a pak vyrazili směr Ft. Worth, Abilene, Odessu do Monahansu, kde jsme byli asi v 3.30 odpoledne. Bylo zajímavé sledovat změnu rázu krajiny, od lesu okolo Dallasu pres křoviska mezi Ft. Worth a Abilene po polopouštní krajinu na jihozápade Tx. V Monahansu je State Park, kde se dá levně přespat, jsou tam jedinečné písečné duny, připadal jsem si tam, jako na Sahaře (kterou jsem sice neviděl, ale tak si ji představuji). Pres tvrzení našich vedoucích, ze v poušti nikdy neprší se cele odpoledne mračilo a kolem 4. h. začala bouřka. Naštěstí jsme v té době měli už postavené stany (takový menší kemp je prave uprostřed dun, jsou tam i sprchy a toalety), takže jsme bouřku přečkali ve stanu. Už na cestě jsem se domluvil, ze budu spát s jedním klukem, Spikem, který je stejně starý jako já a studuje tady Computer Science. Jeho stan byl prave pro dvě osoby a tu bouřku tak tak přečkal, foukal totiž dost silný vítr a na místech nárazu větru stan mírně promokal. Ale kolem 5.30 déšt ustal fotoa tábor vypadal asi takhle. Mraky se protrhaly, takže jsme uvařili večeři, a pak šli sledovat západ slunce (byli jsme stale v Central časové zóně, ale 1000 mil na západ, takže slunce zapadalo po 7. h., o hodinu později, než v C-dále). Západ slunce byl opravdu malebný, asi nejlepší, co jsme za cely výlet viděl, slunce prosvětlovalo vrstvy mraku nad obzorem a blízké písečné duny. fotoNa východě byly mraky modro-růžové, fotona západě oranžové. Celkově se mě zda, ze západy a východy slunce na rovině jsou hezčí, než v kopcích.

Druhy den na cestě

Vzbudili jsme se do vlhkého a chladného rána, ale jakmile vysvitlo sluníčko, tak jsme se začali rychle rozehřívat. Mraky se pres noc ztratily a na obloze pluly jen osamocené obláčky. Kolem 9.30 jsme vyjeli z parku, přejeli I-30 a zamířili si to na jih. Okolo byla křovinatá polopoušť, ze které vyčnívaly pumpy na ropu. Občas nás na zavanul nepříjemný ropný zápach (tak tomu vlastně bylo celou cestu od Midlandu po Ft. Stockton). V 11. h. jme dorazili do Ft. Stocktonu, posledního města před Big Bendem. Zde jsme dokoupili zásoby a nabrali benzin a pokračovali na jih. Za městem se raz krajiny změnil, rovina se začala vlnit a po hodině cesty před námi byly hory, zcela zřetelně sopečného původu. Kolem 1.h. jsme překročili hranice parku a další hodinu trvalo, než jsme dojeli na Panther Junction, kde se nachází hlavní Visitors Center. Zde nás překvapil celkem slušný naval, začaly jarní prázdniny. Jako každý návštěvník parku se naše skupina musela zaregistrovat, zaplatit poplatek $5 za vozidlo (tj. za 12 lidí se zaplatilo pouze $5) a popsat trasu pochodu. Mimo oblast Basin správa parku limituje počet návštěvníků. Park je rozdělený do zón, jejichž rozměry přesně nevím, ale tipnul bych si, ze je to tak 10x10 km. V každé zóně může pres noc kempovat max. 30 lidí. Z toho důvodu naše skupina nakonec nedostala tu trasu, kterou jsme původně naplánovali. Vybaveni formalit trvalo asi hodinu, během které jsem si v místním Gift Shopu koupil pohledy a mapu, základní 1:100000 za $5. Pro tury mimo značené stezky ale spíše doporučuji topografické mapy 1:24000, protože ta základní není natolik podrobná, aby se s ní člověk v terénu dokonale orientoval. A minout údolí, kde se nachází pramen je v poušti opravdu nepříjemné. Také jsme zpozorovali, ze se oteplilo, takže jsem si všichni oblekli trička a kraťasy. Bylo kolem 70F (24C) ve stínu. V tomto místě jsou také jedny z mála slušných toalet, posta a asi jediná benzinka v parku (ale benzín tam byl velmi drahý, $1.60 za galon, normální cena v Tx. je tak $1.20).

Popis trasy

Při popisu používám USGS mapu Big Bend National Park, Tx. z r. 1971, 1:100000. Mapa trasy je z brožurky, kterou obdrží každý při vstupu do parku (a která není moc podrobná).

První výšlap

Místo, odkud jsme měli vyrazit bylo asi 50 km po silnici od Panther Junction, v 15.30 jsme vyjeli a asi po hodině, v níž je zahrnuta i doba, kdy jsme podle mapy hledali potřebné údolí, asi 5 km. jižně od Mule Ears Overlook, vzdálené asi 10 km od Rio Grande. Na východ od nás byly impozantní Mule Ear Peaks, které nám značně pomohly v orientaci a staly se mým oblíbeným fotografickým objektem. Byly to dvě špičaté skaly hned vedle sebe, takže opravdu vypadaly jako uši nějaké muly. Před pátou jsme konečně vyrazili. Jeden z našich vůdců odvezl minivan na Sotol Vista Overlook, kde jsme si po 4 dnech měli doplnit potraviny a vybavení, a jel nazpět stopem. Dostihl nás až táboře. Teoreticky jsme měli jít po stezce, ale žádnou jsme nenašli. Kousek od silnice to vypadalo fotoasi takhle. Vzali jsme to vyschlým korytem (vyschla koryta byla vůbec naší nejčastější stezkou). To se ale často zužovalo tak, ze bylo neproniknutelné, takže se šlo také často křovinami (bushwalk). Ono to zase takové hrozné nebylo. Většinou to byly keříky max. 50 cm vysoké, sem tam něco většího, sem tam fotonějaký kaktus, tak jeden na 1 m2. Kolem šesté (po ujítí asi 1.5 míle) jsme našli vhodné místo v údolí za větrem, kde jsme se utábořili. Stále plni energie jsme se rozeběhli po okolních kopcích. Odtud jsem udělal obrázek fotopředhůří Chisos Mountains. Při této procházce jsem zjistil, jak zrádné jsou rostliny s ostny, zvláště jisté druhy kaktusů, jeden druh keře s ostny jako růže a druh juky s pevnými špičatými listy. Stačí jeden neopatrný krok a osten je v noze. Však taky podle toho naše nohy po týdnu vypadaly. Někteří to řešili tak, ze i v tom vedru nosili cely den kalhoty. Před setměním jsme uvařili večeři a kolem deváté zalehli. K večeru se ochladilo, bylo nutno si obléct kalhoty, ale jinak bylo příjemně.

Druhý den v poušti

Ráno po svítání jsme se probudili a já k mému překvapení zjistil, ze nebyla zase taková zima. Byli jsme asi 800 m. nad mořem, což je na oblast BB dost nízko, takže tam bylo i tepleji, než ve vyšších polohách, kam jsme dospěli později. Min. 2 h vždy trvalo, než jsme posnídali a pobalili, takže jsme vyrazili kolem 9.30. Kousek od tábora jsem vyfotil fotoklasický příklad bushwalking. Vydali jsem se dále na jihovýchod, překročili jsme menší horsky hřeben a sesli do krásného údolí s bílým vyschlým korytem řeky (či potoka Smoky Creek) a s červenohnědými skalami nad ním. Bohužel, fotona fotce to tak nevyšlo. Chvílemi jsme měli problémy s orientací. Slunce pěkně pražilo a po poledni jsme začali mít problémy s vodou. Kolem druhé jsme konečně dorazili do údolí Smoky Creek a tím jsme se dali na sever. V jedné části koryta jsme našli vlhké místo a tak jsme vyhloubili několik děr a z těch fotonabrali vodu pro případ krize (kterou jsme samozřejmě vyčistili jodidovými tabletami, ale byla kalná a vypadala nechutně). Kolem čtvrté jsme došli do menší oázy, kde se v korytě ještě vyskytovala voda. Byla sice prorostla řasami, ale jinak byla čistá, a ostatně podobnou vodu jsme pili celou dobu v poušti. Odtud byl už pěkně vidět fotoMule Ears Peak. V tuto chvíli jsem taky zpozoroval, ze se začínám připalovat. Bohužel, opalovací krém byl jednou z věcí, kterou jsem zapomněl, ale naštěstí kolegové měli dostatečné zásoby, takže mě vždy poskytli. K večeru jsme dorazili pod Mule Ears (pod východní úbočí) a utábořili jsme se. Já jsem si po večeři ještě vyběhl na sedlo pod horou a pozoroval západ slunce.

No more bushwalking

Ve středu ráno jsme se vydali údolím Smoky Creek dále na sever a fotorozloučili se s Mule Ears. Kolem jedenácté jsme narazili na stezku, Dodson Trail, kterou jsme se vydali k Mule Ear Spring dobrat vodu. Tento pramen byla opravdová fotozelená oáza v poušti. Poté jsme se měli vrátit po Dodson trail zpět do údolí Smoky Cr. a pokračovat na sever, ale rozhodli jsem se pro zkratku pres buš. To se nám nevyplatilo, protože buš byla v té oblasti nebývale hustá (často bylo více keřů pohromadě), takže se muselo hodně kličkovat. Našel jsem tam ale jeden pěkný fotokvetoucí kaktus. K našemu překvapení nás na sestupu do údolí čekal slušný sráz. Ale i ten jsme zdárně překonali a octli se znovu v údolí Smoky Cr. Tím jsme šli dále asi 2 km a před setměním se utábořili na jediném slušném místě v dalekém okolí, neboť údolí se v těch místech značně zužovalo. Před večerem jsme taky potkali skupinku skautu, kteří se hnali údolím bez pořádného vybavení a ptali se nás na cestu. Musím přiznat, ze se mě to od nich zdálo trochu lehkovážné.

Poslední den v poušti

Ve čtvrtek ráno po snídani kolem nás začalo kroužit letadlo od Natl. Park Patrol a vzápětí nám shodil zprávu, ze pátrají po oné skupině skautů, jestli nejsme oni (ať se skrčíme, jestli nejsme nebo ať máváme, pokud jsme). Tak jsme se skrčili a letadlo odletělo. V sobotu jsme se pak dozvěděli, ze skautíci přespali někde v poušti a ráno došli na silnici. My jsme stoupali údolím dále do hor a brzy ztratili stezku. Zjistili jsme, ze jedna mapa stezku ukazuje jinak, než druhá. Ale pak jsme sešli i z druhé stezky a vedli jsme se instinktem. Po par hodinách nejistoty a několika sporech mezi členy výpravy jsme dorazili na stezku vyšlapanou koňmi , která nás v pozdním odpoledni dovedla zpět na Dodson trail. Zažili jsme sice chvíle nejistoty, ale jinak se cesta vyplatila, prošli jsme dvěma malebnými údolími. Pod horou podobnou pagodě jsme se utábořili, protože jsme neměli povolený nocleh v zóně, která začínala na sever od této hory (Blue Creek Zone). Minivan byl vzdálený asi 2 km od našeho tábora, takže dva kluci zaběhli dobrat zásoby. My ostatní jsme pozorovali západ slunce, protože se nám otevírala krajina na západ od tábora.

Jdeme do hor...

V patek ráno jsme došli pres opuštěný Blue Creek Ranch k minivanu, kde jsme se rozdělili. Pět zdatnějších jsme se vydali údolím Blue Creek na East Rim (tj. východní stěnu hor obklopujících Basin), kde jsme měli večer tábořit a ostatní odjeli minivanem do Basin a odtud šli do tábora, čímž si ušetřili asi 500 m. stoupání. Blue Creek Canyon byl našimi průvodci popisován jako nejhezčí část trasy, a měli pravdu. První část cesty vedla vyschlým korytem reky (a v tom se dosti špatně chodí, neboť se skládá ze štěrku, který se boří pod nohama takže chůze je podstatně namáhavější). Okolo byly zajímavé červené skalní formace a údolí se postupně zužovalo. Šli jsme podstatně ostřejším tempem, než v minulých dnech a dělali méně zástavek, takže jsem asi po 1.5 h dorazili na konec údolí, kde se již byly stromy, pod kterými jsme poobědvali. V stoupání údolí bylo krásně vidět přechod poušťní krajiny v křoviny a v les. Po obědě nás cekal vystup na East Rim, asi 700 m. serpentinami nahoru. Les postupně přešel v travnatou savanu, která se zase změnila v les (tentokrát jehličnatý) až nahoře. Vystup nám vzal asi hodinu a v tom horku byl asi to nejnamáhavější, co jsem za cely výlet podnikl. Ale stalo to za to. Pohled, který se nám naskytl byl jeden z těch lepších, co jsem doposud viděl. Ale to nebylo všechno. Pres menší sedlo jsme sešli do Boot Canyon, kde jsme měli tábořit. Byli jsme tam o hodinu dřív, než druha skupina, tak jsme se vydali na South Rim, který byl vzdálený asi 3.5 km. Pohled odtud byl jeden z nejlepších, co jsem zatím viděl. Zpět jsme šli už po soumraku, ale dalo se ještě celkem vidět. Únava začala působit, všichni čtyři jsme pomalu usínali za chůze. V 7.30 jsme byli zpátky v tábore, uvařili jsme rychle večeři a šli spát. Doufal jsem, ze někoho přemluvím, aby se mnou ráno šel na Emory Peak, což je nejvyšší bod Chisos Mtns., vzdálený od tábora asi 3 h., ale nikdo neměl zájem. A večer jsem byl taky tak unaveny, ze jsem na vystup moc mysl nemel. Příště.

Rozloučení s Big Bendem - zpátky do civilizace

V sobotu nás čekal jen sestup z Boot Canyonu do Basin, kolem 6 km sešupu dolů, převýšení asi 700 m. Připadal jsem si, jako v opravdových horách, stezka vedla po úbočí kaňonu, okolo samé skály a horské borovice. Nebylo tak teplo, jako dole v poušti a potkávali jsme čistotou zářící jednodenní turisty s ruksáčky, v teniskách bílých tričkách a šortkách. Nevím, co si o nás mohli říkat, nemytí celý týden, ve špinavých trikách a kraťasech a zaprášených botách, s batohy n-krát většími, než jejich zavazadélka. Byl to zvláštní pocit, opětovný návrat do civilizovaného světa. Hned jsem začal myslet na školu a úlohy, které musím dělat, jak se vrátím do školy. Do Basin jsme dorazili asi po dvou hodinách pochodu, před dvanáctou. Nakoupili jsme něco pochutin v místním obchodě (ceny tak 1.5x vyšší, než jinde) a já poslal pohledy a koupil si mapu stezek v Chisos Mtns. (za $0.5). Po nabalení všech věcí do traileru jsme vyjeli do Rio Grande Village na JV konci parku (u reky Rio Grande), kde je kemp, obchůdek a jediné sprchy v parku (5 minut za $0.75 - já jsem bohužel nevykoumal, jak se spouští teplá voda, tak jsem se vysprchoval jen ve studené). Bylo tam velmi teplo, pres 80F (>25C). Je to taková pěkná zelena oáza, okolo Rio Grande jsou vysoké rákosy a vlastní řeka je neuvěřitelně úzká. Kolem 2.30 jsme nasedli do vanu a dali se na cestu.

Cesta zpátky

Kolem 4.h. jsme dojeli na hranici parku a odevzdali camping permit. Po další 1.5 h. jsme dojeli do Ft. Stocktonu, kde jsme si dali večeři a v 7. h. večer vyjeli na cestu zpět. Cesta probíhala bez problému, i když jsem se zase skoro nevyspal, v 3.30 ráno jsme byli v Dallasu a v 3.00 odpoledne dorazili do Carbondale.

A co na závěr?

Musím přiznat, ze tento výlet byl mým prvním do pouště a doufám, ze ne posledním. Poušť (ta hornatá, jako v BB) mě připomínala chození po horách, s krásnými scenériemi a nezastřeným rozhledem po okolí. A protože BB je daleko od veškeré civilizace, hvězdy a vůbec cela obloha tam byly tak jasné, jak jsem je doposud nikdy neviděl. Flóra a fauna je tam naprosto odlišná od té, na kterou je středoevropan zvyklý. Viděl jsem radu pro mě nových věcí a hodně jsem se i přiučil. Přestože je BB dosti z ruky, pokud je člověk jen trochu mobilní, je trochu dobrodružnější povahy a pohybuje se po US západě, neměl by si jej nechat ujít.

Zpět Připomínky a dotazy

U of U / Chemistry / HEC / Voth Group / Cuma / Travel / Big Bend
URL: http://voth.chem.utah.edu/~mcuma/bbend.html
Last Update: 26-May-98 / mc