Thanksgiving na Floridě

O Thanksgiving týdnu, tj. posledním týdnu v listopadu 1996 jsme spolu s třemi dalšími kamarády podnikli výlet na Floridu. Jeli jsme v mé Mazdě 323, což byl sám o sobě zážitek, protože jsme byli naložení až po vrch, a museli jsme dávat pozor, aby bylo vůbec co vidět v zadním okně. Zde je celková mapa cesty.

První den a Atlanta

Vyjeli jsme v sobotu 23.11. kolem desáté. Původně jsme plánovali vyjet brzo ráno, ale problémy s opravou auta nás donutily nejprve v sobotu ráno zajet do opravny, kde uvedli do pořádku to, co zanedbali den před tím (utáhli šroubek na tlumiči, jež v pátek vyměnili).

Hned u Marionu, Il. Jsme zapadli do zácpy, kde jsme strávili asi hodinu, pak cesta probíhala bez problémů. Jeli jsme po I-24 až po Chattanoogu, kam jsme dojeli něco před setměním, a kolem sedmé (ET) jsme dojeli do Atlanty. Zde jsem se chvíli motal po centru a hledal místo k zaparkování, byl tam zrovna koncert Soungarden, tak bylo parkovné celkem drahé. Nebylo nám z bezpečnostních důvodů doporučeno parkovat na ulici, tak jsme zaparkovali v podzemní garáži Omni Hotelu u CNN centra za $6. Prošli jsme se po CNN centru, které bylo plné hašišáků po koncertu. CNN Center vypadá podobně, jako hotel Atrium, tj. volné prostranství uprostřed s fast food obchody, CNN studia jsou na dvou stranách, hotel Omni na druhých dvou. Zde jsme se taky navečeřeli ve Wendy’s, kde jsme se několikrát stavili během zbytku cesty, protože měli na salu několik druhů hamburgerů za $1/ks. Pak jsme sešli pod CNN Center do Olympijského parku, který byl pěkně osvětlený. Byla tam taky pseudo-světelná fontána, která stříkala přímo z chodníku, tak jsme se tam pěkně pobavili. Poté jsme chvíli bloudili po centru, naštěstí po jeho severnější části, která se mě zdála relativně bezpečná. Pobudů málo. Ale myslím si, že jižní část je horší, podle mé předchozí návštěvy. Prošli jsme se po Underground Mallu, což je nákupiště jako že v podzemí v centru Atlanty. Byl jsem už pěkně unavený, tak jsem uvítal, že všeobecný konsensus zavelel zpět k autu, kde si za volant sedl Petr a jel asi hodinu od Atlanty, kde jsme našli motel za $26 a kde jsme přespali.

Příjezd na Floridu

V neděli jsme pokračovali na jih, a už byla vidět změna klimatu. Čím víc na jih, tím víc bylo stromů s listím, nejprve barevným, pak zelených. Po přejezdu Floridské hranice jsem se převlékl do kraťasů a ty jsem nosil skoro celý týden. Projeli jsme přes Jacksonville a zastavili se v St. Augustine, kde je stará španělská pevnost, založená někdy v 16. stol. Tu jsme si jen obešli, patří totiž National Park Service a je tam vstupné $3, já jsem svou permanentku na parky zapomněl doma. Před pevností jsme udělali historické foto. Odtud jsme se přesunuli na Anastasia State Park, kde jsme plánovali nocleh. Park je přímo na pláži, kemp je v lesíku asi 500m od moře. Místa jsou od sebe dosti daleko, tak to tam vypadalo jako kdybychom tábořili v džungli. Postavili jsme honem stany a jeli na pláž, kde jsme se všichni vykoupali při západu slunce. Voda nebyla nejteplejší, ale dalo se na to zvyknout. Po návratu do kempu nás čekalo překvapení, zmizely párky a chleba, které jsem položil na stůl. Za viníka byl přisouzen mýval, který se kolem našeho tábora celý zbytek noci ochomýtal. Myslel si, že od nás ještě něco získá, ale mě rozčilil natolik, jsem měl spíše chutě si to s ním vypořádat. Taky jsme ho večer, poté, co jsme vypili večerní dávku piva (pozn. ve většině US state parcích se nesmí pít), mírně pohonili. Ke koloritu každého večera v parku patřil také oheň. Dřevo na něj jsme hledali v okolních křovích. Naštěstí ho bylo dost, většina kamperů si totiž vozí dřevo do kempu s sebou kupované.

Kennedy Space Center

V pondělí jsme se ještě s autem projeli po pláži a pak pokračovali na jih. V Daytoně jsme se stavili na oběd a pak spěchali na Cape Canaveral. Chtěli jsme si to zkrátit, tak jsme to vzali po silnici ze severu, ale narazili jsme, byla tam security gate a vstup pouze pro povolané. Tak jsme museli zajet do Titusville, a odtud po mostě k Visitors Centru. Přijeli jsme tak kolem 3h a honem běželi k pokladně koupit si autobusovou projížďku. Jsou k nabídce dvě, Blue, která vede k starším věcem týkajících se programu Apollo a Red, která se motá okolo raketoplánů. Šli jsme na tu červenou, každá je za $7. Autobus byl dvoupatrový a klimatizovaný, naštěstí jsme se dostali do patra. Komentář nestál za moc, stejně, jako celá projížďka, spíš to bylo určeno pro rodiny s dětmi. Provezli nás kolem kompletační haly, kde se sestavovaly rakety Saturn z programu Apollo, a kde se teď kompletují raketoplány, a pak k odpalovacím rampám, které jsou tam dvě. Bohužel, od obou jsme byli dost daleko, ale aspoň nás nechali vylézt z autobusu, aby jsme si je mohli vyfotit. Ještě musím dodat, že Kennedy Space Center se nachází na obrovském území, které funguje jako Wildlife Refuge, tj. chráněná oblast kde je zakázána jakákoliv lidská činnost kromě NASA. Projížďka trvala asi 1.5 h. a pak jsme ještě asi hodinu běhali po visitors centru. Dovnitř jsem nešel, jsou tam expozice podobné těm, které jsem viděl v Air a Space Museu ve Washingtonu. Venku mají maketu raketoplánu, do které se dá vlézt a několik raket, tak jsme to tam obešli a odjeli. Pokračovali jsme na jih asi 1.5 h. a zapíchli to v Sebastian Inlet State Park, což je park v průlivu mezi dvěma ostrovy. Vybrali jsme si místo pod světlem, tak jsme v pohodě postavili stany, v nedalekém lesíku našli dřevo, udělali oheň, upekli hot dogy, vypili pivo a spálili několik obřích palmových listů, které jsme servali z nedaleké palmy. Hořely perfektně, jako pochodně.

Tak jsem se prošel po Miami Beach ...

V úterý jsme dopoledne strávili v autě na interstate, na cestě do Miami, resp. na Miami Beach, kam jsme přijeli kolem 1.h. Bylo krásně teplo, tak 28C a voda taky teplá. Zaparkovali jsme až na konci ostrova Miami Beach, kde je menší park a veřejná pláž. Bylo tam jen pár lidí a polovina žen byla nahoře bez, což je na Ameriku krajně nezvyklé. Zde jsme se pokoupali, poobědvali, pohráli si v písku, prošli se po pláži a před čtvrtou odjeli přes centrum Miami k Everglades, kde jsme přespali v malém kempu Chekika. Dalo nám práci kemp najít, nebyl vůbec značený, a byli jsme všichni nervózní, ale nakonec jsme ho našli těsně před šestou, kdy se zavírá. Kromě nás tam byl jen jeden karavan a komáři.

Bažiny Everglades

Ráno jsme se prošli po této části parku, vlastně nejbližší k Miami. Je zde kromě malého kempu i celkem velký piknikový prostor, malé jezírko na koupání a naučná stezka přes rákosovou bažinu a ostrůvek s lesíkem s dřevinami typickými pro tuto oblast.

Po nástupu do auta jsme se vydali na US Rte. 41, alias Tamiami Trail, která křižuje Everglades od východu na západ. Asi v jedné třetině je odbočka na další část Everglades Natl. Park, Shark Valley, kde začíná asi 15 km okružní silnice po bažinách, přístupná pouze pro pěší a cyklisty. Kola se tam dají půjčit za nekřesťanské $4 / h. Tak jsme se jen na asi hodinku prošli kousek po té silnici. Na divokou zvěř jsme neměli štěstí, na aligátory bylo moc chladno a na ptáky foukal moc vítr. Poté jsme se zastavili dalších pár km na západ v indiánské rezervaci kmene Mikossukkee, kde mají malou turistickou indiánskou vesnici. Hlavním lákadlem byl zápas s aligátory. Tak jsme investovali $5 a šli jsme dovnitř. Ve vlastní vesnici skoro nic nebylo, kromě několika chýší popisujícími bývalý indiánský život, několik stánků s lenivě posedajícími prodavači, malé muzeum, kde skoro nic nebylo, a pár betonových jam s aligátory. Past na turisty. Aligátoří zápas bylo taky dílo. Komentátor s klackem a obtloustlý zápasník vlezli do arény, kde po obvodu byl vodní přikop s asi šesti aligátory. Ti ale o zápasení nejevili sebemenší zájem. Tak musel zápasník vlézt do vody a jednoho vytáhnout za ocas. Aligátor byl netečný, jen pořád mlel nohama aby se dostal zpátky do vody. Zápasník ho ale držel zkrátka a předvedl několik zákroků z toho, jak se aligátoři dřív lovili. Celkově byla tato akce taky velmi amatérská. Pak jsme se ještě stavili ve Visitor’s Centru Big Cypress Natl. Preserve, což je jedna z největších přírodních rezervací na jihu Floridy, kde jsme také poobědvali. Potom jsme už jen jeli a jeli, s malou nákupní zastávkou v Naples, a těsně před setměním jsme dojeli k Oskar Schrerer State Parku, pár km jižně od Sarasoty. Měli jsme štěstí, akorát zavírali a měli dost plno, byla to totiž noc ze středy na čtvrtek, kdy byl Thanksgiving Day, takže lidi si udělali čtyřdenní výlet a vyjeli kempovat. Celkově bych řekl, že v USA kempuje víc lidí, než u nás. Ale to je taký dáno jiným životním stylem. Většina lidí kempuje v karavanech.

Cesta na sever

Na čtvrtek byl naplánovaný velký přesun, dojeli jsme až do Tallahassee, kde jsme přenocovali u kamaráda Bretta z dob, kdy sloužil v armádě. Na chvilku jsme se zastavili v Tampě, kde ale bylo všechno zavřené (Thanksgiving). Pak jsme jeli as 5 h., s malou přestávkou na oběd. V Tallahassee bylo o poznání chladněji, v krátkých kalhotách se už chodit nedalo. Brettův kámoš nás provezl po centru, ukázal State Capitol a univerzitu, a pak jsme šli zpátky k němu, pojedli, popili a trochu se pobavili s jeho experimentálním “potato gun”, což je trubka vystřelující brambory, fungující na zapálený sprej.

Po pobřeží do New Orleans

Za pátek jsme se přesunuli do New Orleans. Po cestě jsme se stavili ve dvou městech. Prvním bylo Mobile, Al. Zde je v zálivu před městem zakotvena bitevní loď Alabama, ze třídy největších US bitevních lodí za 2. sv. války. Za vstup na palubu se ale muselo platit $8, tak jsme to vzdali a podívali se na loď jen ze břehu. Okolo je expozice vojenské techniky převážně z války. Pak jsme se stavili v centru Mobile na oběd. Město mě celkově zklamalo, centrum bylo jen velmi malé, několik bloků, a byl tam slušný nepořádek, obchody taky nevypadaly zrovna nejvábněji. Naobědvali jsme se v čínské restauraci, protože jsme nic lepšího nenašli. Další zastávkou bylo Biloxi, Ms., asi hodinu od Mobile. Je to takové plážové středisko, pláž je přímo v centru města, které je taky nevelké. Pláž vypadala dobře, jemný písek, akorát byla zima a voda taky nevypadala nejčistěji, na Floridě byla lepší. Tak jsme se jen tak prošli po centru a po pláži a pokračovali do New Orleans. Sem jsme dojeli kolem páté, ale aspoň dvě hodiny jsme bloudili po městě a beznadějně hledali nějaký levnější motel. Bohužel bez úspěchu. Nakonec jsme se ubytovali v hostelu podle rady průvodce Let’s Go, za podstatně víc, než jak to průvodce říkal. Ale zase jsme byli blízko centra, tak jsme mohli jít večer okouknout noční život. V New Orleans je totiž jediná ulice v US, kde se dá pít alkohol na ulici, slavná Bourbon St. Tak jsme tam vyšli, a byli jsme tam celý večer. Většina lidí si koupí pivo nebo nějaký drink v pouliční nálevně a pak postávají na ulici. V nálevnách je totiž alkohol relativně levný, např. pivo (třetinka) za $1.50 (no, zase jen humusové značky, ale my jsme pili na kvantitu, ne na kvalitu). Na druhé straně v barech se dá sednout, ale za pivo se tam zaplatí tak dvakrát víc. My (resp. já a Petr) jsme zvolili kompromis, koupili si pivo na ulici a pak si šli chvilku posedět do baru, jak došlo tak jsme změnili lokál. Byl jsem překvapený, že na ulici bylo podstatně víc černochů, než bělochů, řekl bych tak 90%. Asi museli mít nějaký svátek nebo co. Do hostelu jsme přišli něco po jedné, po menším extempore, poněvadž jsme nemohli najít žádný veřejný záchodek (mimochodem, za močení na veřejnosti je pokuta tak $250 nebo pár dní basy).

Cesta domů

V sobotu ráno jsme se sbalili a odjeli zase do centra. Zde jsme asi dvě hodiny pochodili, ale nějak mě to nebavilo, bylo tam teplo a vlhko, poblité ulice smrděly, na tržišti prodávali samý šmejd. Celkově jsem z New Orleans neměl zrovna nejlepší dojem. Řada lidí mě říkala, že se mě tam bude líbit, že to vypadá evropsky, ale myslím si, že by se v Americe dal najít tucet lepších měst. Možná mě nenadchl ten francouzský vliv. Na cestu k domovu jsme vyjeli asi v 1h., a po desítihodinové jízdě jsme byli v Carbondale, kde nás uvítala zima a další trable, o kterých nemá cenu psát.

Závěrečné ponaučení

Na závěr bych chtěl poznamenat, že jsme cestu od začátku plánovali dosti úsporně, výhodou samozřejmě bylo, že jsme všechny společné náklady dělili čtyřmi. Za benzín jsme na 3000 mil celkově utratili cca. $120, za ubytování dalších $150, ale v tom je započítána i ubytovna v centru New Orleans, která nás stála $65. Celkové výdaje na jednu osobu nepřekročily $150, což je vzhledem k tomu, co jsme všechno viděli a projeli, dosti přijatelné. Zkušenosti nabyté při tomto výletu také radí nejezdit nikdy na červenou...

Zpět Připomínky a dotazy

U of U / Chemistry / HEC / Voth Group / Cuma / Travel / Florida
URL: http://voth.chem.utah.edu/~mcuma/florida.html
Last updated: 28-Jan-97 / mc