(obr1).
Tento trip jsem podnikl poslední květnový víkend se svým
spolubydlícím Davem do Georgie, kde měl interview na
učitelskou pozici na dvou středních školách.
Vyjeli jsme v 5h. ráno v sobotu, Dave je ranní ptáče, tak
chtěl vyjet brzo. A bylo to dobré, protože jsme dobrou
polovinu cesty jeli v relativním chladnu (pod 30C). Po osmé
jsme byli v Nashville, Tn., za kterým jsme se stavili na
snídani v McDonalds, já jsem si na cestu namazal chleba, jako
pravý Čech, tak jsem si v McDonaldu jem požádal o vodu a
stlačil jsem svůj chleba, nikdo neměl námitky. Kolem
jedenácté jsme byli v Birminghamu, Al., kde jsme se asi na
hodinku stavili ve Sloss Foundry, železárnách asi 2 km od
města, které jsou asi 20 let zavřené, jsou přestavěné a
veřejnosti přístupné jako součást městského parku (obr1).
To mě zvlášť zaujalo s ohledem na budoucnost vysokých pecí ve Vítkovicích. V Birminghamu je vlastně restaurovaný jen vysokopecní závod se dvěma VP asi čtvrtinové Vítkovické velikosti, jedna odlévací hala a ohřívače větru. Vlastně tam jsou jen konstrukce, veškeré řídící zařízení, ... je pryč. Celé je to oplocené a je tam jenom jeden vstup a sem a tam visí tabule, kam se může a kam nemůže jít (jeden z argumentů Vítkovických proti je obava o bezpečnost). Velmi zajímavé, i když naivně udělané pro průměrného Američana. Jinak Birmingham je velmi pěkně vypadající město, obklopené zalesněnými kopci, a vlastně se rozprostírající mezi těmito kopci, jako ostatně řada jiných US měst. Lesy a kopce se vlastně rozprostírají od středního Tenn. k jihu, a říkal jsem si, kde vůbec jsou nějaká pole (to platí pro Tenn., Ala. i Ga.).
Po poledni jsme opustili Birmingham a už bylo slušné vedro, tak 35C. Davovi v autě nefungovala klimatizace, tak jsme jeli s pootevřenýma oknama, ale i tak byl hic. Tak za 1.5 h. jsme byli v Montgomery, které jsme jenom projeli a po další hodině jsme byli v Columbusu, Ga., kde jsme zajeli k Motelu 6, kde měl Dave rezervované noclehy, platil jen za jednoho, já tam byl celé 3 dny ilegálně a nikdo nic nedělal. Columbus je asi 150 tis. město přímo na hranici s Alabamou a kromě místního průmyslu žije z blízké vojenské základny Fort Benning, která je nevětší výcvikové středisko US pěchoty. Je zde umístěno (i s civilními zaměstnci) asi 100000 lidí. My jsme spali na jedné ze silnic směřující k základně, a bylo to na ní vidět, hodně strip-barů, půjčoven peněz,motelů (drahých i levných),... V sobotu jsme si odpoledne zdřímli, zajeli do supermarketu nakoupit něco na večeři a pak se podívali na film French Kiss, měli jsme totiž TV s HBO, což je filmový kanál, za který se musí normálně platit.
V neděli jsme ráno nejprve objeli dvě školy, kde měl mít
Dave to interview, aby věděl, jak je má najít. Pak jsme se
vydali do Fort Benningu do Natl. Musea of US Infantry, prý
největšího muzea svého druhu v US. Na základnu vede
dálnice, nikde žádná závora, dojeli jsme až do centra k
obytným blokům vojáků, okolo golfového hřiště, budova
muzea je v bývalé nemocnici (teď mají novou a lepší). Okolo
je rozestavěno pár desítek kousků vojenské techniky, na
levé straně děla (US i např. německý protitanková 76 mm
kanon), na druhé straně tanky a obrněná vozidla (hlavně WW2
a tři kořistní kusy z války s Irákem, kolový trasportér,
BVP a T-72) (obr2). Vevnitř
jsou tři patra expozic z historie US pěchoty od války o
nezávislost až po Perský záliv. Hodně exponátů, asi
nejrozsáhlejší expozice svého druhu, co jsem viděl,
zaměřili se i na armády - protivníky US ve válkach (Němci a
Japonci ve WW2), i na spojence. Samozřejmě z expozice
vyplývalo, že US Army je nejlepší, ale zase tak moc se to tam
nevykřikovalo. Vietnamský komplex ještě přetrvává. V muzeu
jsme strávíli asi 3 h., pak se zajeli naobědvat a Dave mě
vysadil na ulici směřující k motelu a já si ji prošel
pěšky. Bylo vedro, ale asi 2x jsem se stavi ve fastfoodech a
vyfasoval vodu s ledem, tak jsem procházku vydržel. Dojali mě
v obchodě, když jsem si chtěl na večer koupit pivo, v neděli
se tam nesmí prodávat pivo. Holt jih se nazývá „bible
belt“, jsou tam hodně pobožní. Po vycházce jsem se byl
zchladit v bazénu, který je u motelu. No, je to spíš takový
bazének, 5x4 m, ale na zchlazení to bylo dobré. Pak jsme se
povalovali v motelu. Večeři jsme zase koupili v supermarketu
(Dave se mě svěřil, že to tak ještě nikdy nedělal, vždy
si zašel do restaurace, kde za to dal tak $5, za ty peníze jsme
se najedli oba).
V pondělí Dave odjel a já se pěšky vydal do centra.
Místo plánované půl hodiny mě to vzalo hodinu, ale kolem
řeky Chattahoochee (čti čatahuči - indiánské jméno,
kterých je tam plno), která městem protéká, vede
asfaltovaná stezka, po které jsem šel, takže u řeky ani
nebylo moc vedro. Na jižním okraji města je velké
sportoviště s řadou softballových hřišť, bude se tady
hrát olympijský turnaj. Celý komplex je nový a pěkně
vypadající. Vedle je Confederate Naval Museum, které bylo v Po
zavřené. Celkově byl v Ga. celkem silně cítit duch
Konfederace, sem tam na barácích (samozřejmě jen soukromých)
vlály její vlajky místo obvyklých vlajek Union. V centru je
podél řeky velmi pěkná promenáda, je tam „historické“
centrum s baráky asi z poloviny minulého stol. - něco jako
národní kulturní památka, několik restaurovaných fabrik z
téže doby (prý to bylo jedno z průmyslových centrer Jihu za
občanské války - ale to je z místního pamfletu, takže
nevím). V každém případě centrum vypadalo slušně na
město této velikosti. Pak jsem si to odštrachal ke knihovně,
kde jsem se zchladil, přečetl Byte a zavolal Davovi do motelu a
on pro mě přijel, měl už po interview. Sám se chystal
podívat se na finále softbalové soutěže US universit, které
zde zrovna probíhalo, ale já jsem se na to vykašlal, vstupné
bylo $6 a už jsem byl za ráno dostatečně vypařený. Tak jsem
se v motelu naobědval, podíval se na film Nimitz, početl a po
večeři jsme zase zajeli na promenádu, prošli jsme to ještě
kousek dál a poslechli si koncert místního orchestru, který
tam právě v amfiteátru u řeky vyhrával (obr3). Bylo to velmi příjemné.
Pak začalo pršet, tak jsme jeli do motelu. Celou noc pršelo a
ráno taky, tak jsem vzdal návštěvu toho námořního muzea a
zůstal ležet na pokoji po dobu Davova druhého interview. To
ale bylo velmi krátké, tak jsme už v 10 h., za deště, vyjeli
k Atlantě.
Do Atlanty jsme přijeli kolem jedné, měli jsme problémy se
stěrači, a hned našli celkem levné parkování ($2 na den)
dosti blízko centra. Zašli jsme si ke státnímu kapitolu, kde
je kromě zasedacích místností obou komor,... na chodbách
expozice fauny, flóry a průmyslu Georgie. Takové malé muzeum.
Pak jsme prošli kousek na sever k muzeu Coca-Coly se
všeliakými blbostmi týkající se jí, ale nešli jsme
dovnitř, vstupné $4.5. Hned vedle je Underground Mall,
nákupiště ve stylu podzemí, s cihlovými obchody, vesměs
drahými a tudíž pro normálního studenta nenormálními.
Všude v ulicích většina černochů., tak 10 na každého
bílého, ale většina dobře obléknutých a vypadajících
zámožně (či spíše normálně). Pak jsme chvíli bloudili
ulicemi, než jsme došli k pravému centru, kde jsme v
informacích vyfasovali mapu. Pak jsme došli k Olympijskému
Parku, ktrerý je pořád ve stadiu výstavby, takže z toho nic
nebylo. Hned vedle je jakési zábavni středisko simulující
olympiádu, ale vstupné $11 nebylo pro našince. Naštěstí
opodál stojí CNN Center, budova odkud vysílá všeznalá CNN.
Centrum se je čtvercová budova s dírou uprostřed
(zastřešenou). V přízemí jsou restaurace,... a v té díře
malý amfiteátr, kde právě probíhlal živá show CNN Talkback
Live. Zrovna se bavili o OJ Simpsonovi, což nebylo zase tak
zajímavé, ale bylo to naživo vysílané přímo do CNN. Tak
jsme si tam chvilku postáli, židle s vyvolenými (resp. lidmi
zaregistrovanými předem) byly obsazené. Bylo zajímavé vidět
do zákulisí takového pořadu, co se tam děje při
reklamách,... Je možno si za $4.5 zakoupit exkurzi po CNN
studiích, ale v prvním patře za prosklenými úřadovnami je
možno mírně nahlédnout, jak dělají CNN Headline News a CNN
Interactive (na WWW). Pobyli jsme tem asi hodinu a podle mě to
bylo to nejzajímavější v centru Atlanty. Hned vedle CNN
centra jsou dvě nové velké sportovní haly, které vypadají
odpudivě moderně, obrovské parkoviště, které je ještě
odpornější, jež odděluje od centra pletenec železničních
kolejí (obr4). Tak jsme tuto
oblast rychle prošli po dálničním mostě a došli zase k
Underground Mallu. Po tom mostě jsme chvíli šli horší
částí města, hned se k nám nasomroval jeden černoch,
pozdravil a Dave se s ním dal hned do řeči. Já jsem ho
zkušeně ignoroval, protože jsem tušil, co se z něho vyvrbí.
A skutečně, asi po pěti minutách rozhovoru nás požádal o
$1.50 na metro. Já jsem odpověděl typicky, nemám drobné,
poctivý Dave nezalhal, tak si černoch odnesl 50c. To už byl
skoro konec našeho pobytu v Atlantě, měli jsme jí tak akorát
dost (resp. jejího centra), tak jsme došli zpátky k autu a
kolem 5.30 se začali prodírat stále ještě zaplněným
centrem směrem k interstate.
Naštěstí to nebylo tak zlé, jenom v několika místech se doprava na interstate trochu zpomalila, takže jsme kolem půl sedmé dorazili do Red Top Mountain State Parku, asi 30 mil severně od Atlanty. Park je hned vedle interstate, asi 2 míle, což z něho činí výhodné nocležiště pro každého, kdo chce v Atlantě chvíli pobýt. Zaregistrovali jsme se v lodge (něco na styl chaty, trochu luxusnější), která v parku je, kemp za $12 plus $2 poplatek za vstup do parku (v Georgii jse podle mě platí menší vstupné ve state parcích). Kemp, a vlastně i celý park, leží na břehu přehrady, takže jsme se s Davem najedli, on že nachystá na oheň a já jsem si šel zaplavat do jezera. Protože je to oblast hornatá, tak je jezero dlouhé a úzké, tak jsem je bez potíží na šířku přeplaval, byl jsem tam jediný plavec, k tomu několik rybářů (ti byli naštěstí daleko) a jiných nadšenců na loďkách (samozřejmě motorových). Tak jsem se skoro hodinu rochnil ve vodě, pak jsem si dal zprchu, přišel ke stanu a Dave stále zapaloval oheň (sám se přiznal, že spí takhle pod stanem snad poprvé za 10 let). Tak jsem se do toho dal sám, a po chvíli se to podařilo (bylo totiž všechno mokré - dopoledne tam pršelo). Pak jsme seděli u ohně, dokud jsme spálil všechno dřevo (no, moc ho nebylo, v kempu to bylo dost vyzbírané). Poté jsme se přesunuli do stanu, kde jsme dlohou dobu debatovali o americkém školství, já je kritizoval a Dave obhajoval - už je chudák zdeformovaný svým povoláním.
Ve středu jsme vstali asi v 6.30 - ve stanu vždycky vstanu brzo, a Dave je extrém v rannám vstávání, tak jsme ještě před sedmou vyjeli, a protože jsme si přidali hodinu přejezdem časové zóny, tak jsme byli už v 8h. v Chattanooze. město nic moc, zastavili jsme se tam jen na chvilku a nic zvláštního jsem tam neviděl, a celkově na sobě pozoruju, že mám těch měst dost, tak jsme jeli dál a dál, a asi po pěti hodinách skoro nepřetržité jízdy (kromě nabrání tekutin pro auto i pro nás) jsme dorazili do C-dale.
U of U / Chemistry / HEC / Voth Group / Cuma / Travel / Georgia
URL:
http://voth.chem.utah.edu/~mcuma/georgia.html
Last updated: 28-Jan-97 / mc
