Výlet na kole do Cape Girardeau a Caira

Sobota: Carbondale, po staré IL13 do Murphysbora a pak po IL149 na rozcestí s IL3 a po ní na jih až na křižovatku s IL146 u Cape Girardeau, po ní přes most do Cape Girardeau, pak zpět na IL3 a po ní po Horseshoe Lake State Park, kde jsem spal (asi 140 km s ježděním po CG a hledáním kempu).

Neděle: Z kempu na IL3 a po ní až na křižovatku z US51 a po té do Caira až k soutoku Mississippi a Ohia. Pak otočka s po US51 přes Mounds a Annu do C-dale (cca. 110 km).

Po faktografickém úvodu vlastní příhody. Už ráno bylo celkem teplo a hlavně vlhko, takže jsem se hned začal potit a opalovací krém byl k ničemu. Hlavně na cestě k M-boru, kde je okolo cesty hodně stromů a křoví byl opar, takže se mě mlžily brýle. Za půl hodiny jsem byl v M-boru a po hodině v údolí Mississippi. Lesy vystřídaly pole s kukuřící a sójou, sem tam nějaký kanál, no a taky se oteplilo. Měl jsem na sobě konstantní vrstvu potu, který se neodpařoval (spíš se nestačil odpařovat, potil jsem se dost a to vlhko to tolik nebralo). Po Grand Tower jsem to znal a pak jsem vyjel do neznáma. Šlo to dost pomalu, nijak jsem nemakal, to se v tom vedru ani nedalo, a foukal mírný protivítr (aspoň ale občas trochu chladil). Kolem 10.30 jsem byl na dně s vodou, tak jsem v první dědině v širokém okolí (Wolf Lake) zastavil v jediném obchodě (vlastně obchod a občerstvení v jednom), kde mě holka dala do láhve vodu s ledem a já se na záchodě opláchl a ochladil. Musím říct, že jsem po dvou hodinách venku začal oceňovat výhody klimatizace. Po zchlazení jsem pokračoval, a za chvíli jsem dostal hlad a začala se hlásit únava, tak jsem za Ware zastavil na polňačce do lesíka (na slunci se už nedalo vydržet déle, než tak 5 min.). Ve stínu stromů jsem se sice taky potil, ale to bylo hlavně tím, že jsem zastavil. Po několika utřeních se to dostalo do snesitelné míry (tj. pot ze mě nekapal). Když jsme u toho pocení, tak hlavně jsem se potil na obličeji, krku a rukách, ty byly nejvíc na slunci. Nohy byly celkem OK. Pojedl jsem namazaný chleba s paprikou a za chvíli vyjel. Po jedenácté se už vedro začínalo stávat nesnesitelným. V McClure jsem se zastavil v baru zase pro vodu a hlavně, abych se zchladil v klimatizované místnosti. Měl jsem plán přečkat největší vedra v Cape G., ono totiž po celé cestě nebylo v těch dírách kolem cesty skoro nic, kam by se dalo na chvíli vlezt a posedět (žádné fast foody typu McDonalds, supermarkety,...). Jenom místní obchůdky a občas nějaká restaurace a bar (pokud se to tak dá nazvat). Ani jsem neměl moc chuti zastavovat byť jen na chvilku na silnici, protože proudění vzduchu z jízdy okolo mě ustalo a hned jsem byl, jako by mě někdo polil. Na výpadovce do CG jsem už cítil, jak se mě přehřívá hlava, tak jsem na chvíli zašel v East CG do obchodu s nábytkem. Byl to jediný relativně slušně vypadající, okolo byly samé antiques - česky vetešnictví a pár bleších trhů. Pak jsem najel na most, a nad řekou naštěstí nebylo tak vedro. Chtěl jsem v CG zapadnout do prvního fast foodu, co se naskytne, ale žádně McDonald's, Hardee's,... jsem neviděl, jsou na druhém konci města u interstate. Celkem jsem byl překvapen, že CG má 35000 obyvatel, tj. víc než C-dale. Bylo to vidět i na množství obchodů. Centrum je kousek od mostu, a nic na něm není, dostal jsemse tam více-méně náhodou. Hlavně, že tam byl potravinový supermarket Schnucks, který byl dobře vychlazený. Umyl jsem se na záchodě a chtěl jsem zmrzlinu, ale měli jen velká balení. Tak jsem si koupil aspoň plechovku Spritu, ta byla taky pěkně vychlazená. Pobyl jsem tam tak od 12.15 do 12.45 a pak se vydal hledat další místo, kde by se dalo posedět v chládku. Projel jsem se po městě, hlavně přes obytné čtvrti, a dojel na druhý konec, kousek od interstate, kde paralelně s I55 vede ulice se všemi obchody a restauranty. Stavil jsem se v Dairy Queen a koupil si kopec zmrzliny, poseděl jsem v chládku s výhledem na kolo - to byla výhoda, ono by nebyl problém někde se na chvíli zašít do chladu, ale nechtěl jsem nechat kolo bez dozoru, měl jsem na něm stan, spacák,... Zde jsem se konečně zchladil na přijatelnou míru. Asi ve dvě jsem vypadl, ale po 5 minutách venku mě bylo zase vedro. Tak jsem projel kousek dál, objevil jsem tam ALDI, a protože vím, že tam bývá dost chladno, tak jsem tam zapadl. Nezklamal jsem se, ale potil jsem se stejně. Koupil jsem si dvoulitrovku citronové šťávy a půlku jí hned vypil. To mě trochu osvěžilo, ale taky se začal ozývat hlad. Stavil jsem se ještě v obchodu s knihami, CD a kazetami a pak zajel do Hardee's, kde jsem si dal hamburger, zchladil se a doplnil si do láhve vodu s ledem. Tato část CG byla vyloženě obchodní, skoro všechny známé fast food chainy a několik supermarketů, další Schnucks, to ALDI, Sears. Marně jsem ale hledal Walmart a taky něco na způsob shopping mallu, jako je University Mall tady v C-dale. To mě trochu zklamalo, protože jsem počítal s tím, že se v nějakém mallu přes poledne zašiju i s kolem. Takhle jsem tak kolem třetí vyjel z CG, zase přes most a po stejné cestě až na křižovatku s IL3. Tato cesta uběhla celkem rychle, fučel mě vítr do zad. Ani mě nebylo nesnesitelně horko. Pak jsem zamířil zase na jih, a zase to začal být humus. Jel jsem tak 20 km/h, vítr sice foukal proti mě, ale nechladil, protože byl vesměs vyhřátý nad silnicí. Po asi 10 km jsem opět napravo uviděl Mississippi a velmi mě lákalo si do ní na chvíli vlézt. Ale břeh byl zarostlý a po silnici jezdily auta. Po dalších asi 5 km jsem dojel ke Thebes, kde silnici opouštěla řeku a odbočka vedla ke vesnici podél řeky. No a kousek před vesnicí byla odbočka k řece, kde byla malá pláž a ústí jakéhosi potůčku (nebo kanálu?). Tak jsem tam ve stínu stromu zastavil, otestoval, zda někdo není nablízku, převlékl se do plavek a vlezl do vody. Řeka byla kalná a dno kamenité, ale dalo se to. Už tak 10 m od břehu byl slušný proud, ani jsem nestíhal plavat tak, abych se udržel na stejném místě. Tak jsem toho radši rychle nechal a jen se tak plácal tak 5 m od břehu. Voda nebyla vůbec studená, dalo by se v ní vydržet pěkně dlouho. Ale já jsem vylezl hned, jak jsem pocítil zchlazení na provozuschopnou teplotu. Než jsem se osušil, oblékl a nachystal kolo, tak mě bylo zase vedro. Projel jsem Thebes a zjistil, že cesta, která měla vést ještě kolem řeky a pak se vrátit na IL3 vypadá spíš jako polňačka, takže jsem vyjel kopec od řeky nahoru a vrátil se na IL3. Thebes byly taky pěkná díra, jako ostatně skoro všechny obce na jih od Cape Girardeau a Anny. Pár dřevěných baráků, ty nejblíž řeky byly na kůlech. Ulice měly ale pojmenované, od druhé po asi osmou (ta byla navrchu na kopci). První ulice byla zřejmě Mississippi. Kolem ulic měli pytle s pískem, proti záplavám.

Za chvíli jsem dojel do další díry se zajímavým názvem, Olive Branch (olivová haluz). Zde začíná Horseshoe Lake, kde jsem chtěl nocovat a taky jsem byl zase na dně s vodou, tak jsem se stavil v jediném baru, co jsem tam viděl a zeptal se tam na cestu ke kempu. Bylo tam typické osazenstvo, několik místních v čele s policajtem, popíjející cold drinks a mluvící těžce jižanským přízvukem. Poradili mě ale dobře a po dalšich 6 km dojel k odbočce a po dalším kilometru jsem byl u kempu. Ten byl úplně prázdný, jen jeden trailer s dědkem, který to tam spravoval. Jenom poznámka k organizaci kempů v State Parcích. V každém kempu jsou správci, to jsou většinou důchodci, kteří tam tráví léto, asi ve svém vlastním traileru, jestli za to něco dostávají, to nevím. Děda se na mě koukal, tak jsem začal, že tady chci přespat. Dalo mi práci mu rozumět, měl opravdu silný přízvuk a huhlal, jako kdyby neměl zuby. Měl tam jenom místa na trailery a chtěl za ně $10. To bylo moc, snažil jsem se ho přemluvit, aby mě dal slevu, ale on se nedal. Ani mě nějak nepřemlouval, abych tam zůstal. Poradil mě, abych jel do druhého kempu, který je na opačné straně jezera. Moc se mě už nechtělo, přece jen jsem měl v nohách 140 km, ale nic nezbylo. Jel jsem přes hráz a dál zase proti směru, odkud jsem přijel, cesta nestála za nic, byla dost rozbitá. Po 4 km jsem dojel ke druhému kempu, bylo asi 5.15. Další děda mě dal místo za $7 a vypadal jsem asi dost namarast, protože mě dovolil použít sprchu, kterou můžou využívat jen ti s trailery, kteří platí $10. Tu jsem opravdu potřeboval, protože v jezeře se koupat nedalo. Bylo to tam jen na chytání ryb a lov hus. Tak jsem zajel na místo (kemp pro stany byl asi 500 m od hlavní části), byl jsem tam sám. Postavil jsem stan ve stínu pod stromem a povečeřel (ještě, že jsem si s sebou vzal konzervu sardinek a chleba, původně jsem nepočítal se žádným jídlem, myslel jsem si, že bude všude plno fast-foodů). Kolem sedmé jsem zajel k těm sprchám a umyl se, ve sprchách byl ještě větší hic, než venku. Venku totiž povíval vánek, který chladil do té míry, že když jsem byl ve stínu, tak jsem se skoro nepotil. Po sprše jsem si zašel na molo a podíval se na západ slunce, okolo celého jezera jsou stromy, které rostou i ve vodě, tak to vypadalo zajímavě. Před osmou se už venku pobývat nedalo, lítali komáři. Ve stanu ale bylo vedro, tak jsem se rozprostřel jenom v trenkách v poloze, která zaujímá co největší plochu a ležel. Tak po hodině se ochladilo do té míry, že jsem si mohl lehnout tak, abych usnul. Říkal jsem si, mít tak větrák, který by se dal postavit před vchod stanu. V noci jsem se dvakrát probudil a navlíkl si triko a tepláky, jak se postupně ochlazovalo.

V neděli jsem se vzbudil před šestou, chtěl jsem toho co nejvíc ujet do vedra. Zdrceně jsem zjistil, že se mnou ve stanu strávili noc dva komáři, kteří mě slušně vysáli. Byla pěkná rosa, jak se ta vzdušná vlhkost v ranním "chladu" (asi 25C) srazila. Při skládání stanu jsem se nasnídal a v 6.45 vyjel. Hned poté jsem zjistil, že se mě nějak podezřele viklá nosič, a on mě upadl jeden šroubek. Po chvíli přemýšlení jsem to přidělal s bungee cord (gumicuk). Neměl jsem drát, nic, a to je ponaučení pro příště. Celkem to drželo, tak jsem se rozhodl pokračovat podle plánu. V 8.15, po 30 km jsem dorazil do Caira. To je taky díra, asi 5000 obyvatel, většina baráků obouchaná, "historická" celnice a ještě jedna jakási budova, slušná železniční křižovatka, skladiště a sila. Ale to mě nezajímalo. Projel jsem městem až k místu, kde se silnice rozdvojovala, nalevo přes Ohio do Kentucky a napravo přes Mississippi do Missourri. Pod křižovatkou se nachází Fort Defiance Park, na soutoku Ohia a Mississippi. Z pevnosti tam nic není, je je tam taková betonová rozhledna, z níž přes stromy není nic vidět. Soutok byl přesně proti slunci, takže jsem nefotil, ale oba mosty byly pěkně vidět. Po 10 minutách jsem toho měl dost a honem se vydal na cestu zpět, než přijde to největší vedro. Ještě jsem zapomněl podotknout, že jsem na sobě měl triko s krátkým, ne nátělník, protože jsem byl trochu sežehnutý. Na sever to šlo rychle, jel jsem po větru, ale i tak mě čekalo ještě 80 km. Na konci Caira jsem se ještě stavil v boudě (to se obchodem nazvat nedalo), kde prodávali velmi levně ovoce a zeleninu, a koupil si papriky, rajčata a broskve asi za $2. A pak jsem už jen jel a jel. V Mounds jsem chtěl dobrat vodu, vypadalo to podle mapy jako větší místo. Ale nic tam nebyla, ani obouchná hospoda (asi to všechno je u I57). Za Mounds na mě přišla krize, hlad. Tak jsem dojedl zbytek snídaně a dorazil se broskví a jel dál. Lezli mě na nervy psi. Asi 4x na mě vyběhli, ale 3x nestihli srazit můj náskok a ve čtvrtém případě měl pes větší bobky, než já. Vodu jsem dobral až v 10.45 v Dongole. Za ní jsem začal trochu stoupat a taky jsem zjistil, že se mě viklá druhý šroub na nosiči. Zrovna tyto šrouby jsou na šestihran (to je pitomost, to jsem nikde neviděl), takže jsem na to neměl klíč. Nakonec jsem to provizorně utáhl jedním univerzálním klíčem. Přesně v 11.30 jsem dojel do Anny, kde jsem se stavil v McDonald's na obědě. Prodávají tam levnou zmrzlinu, za 41c, sice ne tak dobrou, jako v Dairy Queen, ale dá se. Asi v 12.15 jsem dojedl a vychladl natolik, že jsem se odhodlal vyjet. Cesta z Anny do C-dale je samý kopec, asi 30 km, ale projel jsem to asi za hodinu, protože jsem jel po větru. Ani jsem se tak nerozehřál, celkově se mě zdálo, že v sobotu bylo větší vedro, než v neděli. Doma jsem byl v 13.30, dal jsem si sprchu a zbytek odpoledne lenošil.

Zpět