V Las Vegas jsme se nejprve prošli po centru, blízko k nádraží. Je tam tak 4x4 bloky kasin a hotelů, hodně neónů,... V McDonalds (jediné levnější jídlo tam) jsme si dali pizzu, nahlédli do několika kasin a pak jsme narazili na autobusovou zastávku a sedli na autobus, který nás zavezl na Strip - ulici, kde jsou hlavní kasina. Myslel jsem napřed, že tam dojdeme pěšky, ale když jsem chvílemi z autobusu viděl jenom tmu, tak jsem si říkal, že to bylo dobře investovaných $1.50. Onen Strip je tak 3 km dlouhý, je na něm tak 30 kasin, často spojených s hotely. Tam jsme byli tak v 8.30 a postupně procházeli jedno po druhém. V jednom dávali zadarmo pop-corn, tak jsme si dali. Lidí bylo na ulici požehnaně, v kasinech ještě víc. Divil jsem se, že se jim chce tak vesele prohrávat. Hlavně tam bylo hodně Japonců, těm se vesele hrálo při vysokém kursu jenu. U jedné rulety jsme byli svědky, jak jeden Japonec najednou přišel o $100, a bral to s klidem. Kasina mají zajímavé tvary, ty nejzajímavější jsem vyfotil, nejlepší byly Treasure Island (ostrov pokladů, okolo něho je opravdu voda, dvě lodě, palmy,..., viděli jsme tam představení, jak piráti přepadli obch. loď - s řadou ohnivých efektů), Ceasar's Palace (ve stylu římského paláce), Excalibur (jako hrad krále Artuše),... Asi kolem půlnoci jsme dorazili na Forum Shops, shopping center ve stylu římského fóra, strop byl vybarven jako obloha (a vypadal opravdu věrně). Bylo tam nehorázně draho. Akorát zavírali, a bylo zajímavé pozorovat, jak postupně tlumili světla a ten strop tmavnul, jako kdyby se stmívalo. Asi kolem druhé jsme došli na konec a otočili jsme to. To už jsme byli dost unavení, kolem třetí jsme došli k jednomu kasinu, kde prodávali hot-dog za 99c (opravdu velký), měli jsme už všichni notný hlad, tak jsme si ho dali, tan mě opravdu vzkřísil. Poté jsme zašli do dalšího kasina, kde dávali pivo Heineken za 75c (všechno tohle byla politika na nalákání hráčů). Už bylo opravdu pozdě, kasino bylo skoro prázdné, ale oni mají otevřeno 24 hodin, takže jsme si z toho nic nedělali. Koupili jsme si každý flašku a sedli k automatu na poker (za 5c, jinak tam byly ještě automaty za 25c a násobky, $1 a násobky), který se jako jediný dal ovlivnit umem hráče. Prohráli jsme celkem asi $2, při tom vypili každý 2 piva a přečkali čas do 5.00. Poté jsme sedli na autobus a nechali se dovézt zase k nádraží, které se otevíralo v 6.00. Tam jsme pospávali (až jsem se divil, že jsem jednu chvíli opravdu tvrdě usnul) do 8.00, kdy přijel vlak. Asi poprvní jsem strávil celou noc v probdělém stavu, podle toho jsem taky na tom nádraží vypadal.
Ve vlaku jse se taky snažil spát, ale moc jsem tomu nedal, protože kousek vedle seděla matka s malým (tak 6-tiletým) klukem, který si furt hrál s dětským počítačem, který mluvil. Spal jsem asi do 11 a pak jsem se díval z okna, na poušť, která se s přibližujícím mořem měnila. Ale krajina až k pobřeží vypadala vyprahle, holt jižní Kalifornie. Asi 2.5 hodiny před příjezdem do L.A. jsme projížděli předměstími, bohatými, a blíže ke městu chudými. Skoro u nádraží trať vedla kolem vybetonovaného koryta skoro vyschlé řeky, kde jsme viděli bezdomovce prát prádlo a ve výtocích z kanálů měli zbudované boudy. Asi za týden zrovna v této oblasti, a v dalších, které jsme navštívili, byly velké záplavy, tak se mě zdá, že bezdomovci po nich asi zase zůstali bez střechy nad hlavou. Na nádraží jsme přijeli přesně v 3.00 (to bylo podruhé, co jsme někam přijeli přesně, poprvé to byl příjezd do Chicaga a potřetí návrat do C-dale). Zavolal jsem na hostel, kam jsme se chtěli ubytovat, protože slibovali zadarmo dovoz. Ale ten, kdo vozí už tam nebyl, takže nám poradili autobus. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali a našli správnou zastávku. Nádraží v L.A. vypadá pěkně a je celkem velké, postavené v takovém tom stylu ovlivněném španělskou architekturou. Hned vedle je historická část města, Pueblo de Los Angeles ........, takový parčík s sochou zakladatelů a ulička s malými domečky, kde byly obchody se suvenýry a restaurace. Byl jsem předtím několikrát varován před nebezpečími, která L.A. skýtá, ale zde jsem se cítil mimořádně bezpečně. Za tímto minicentrem jsme přešli dálnici a na okraji vlastního centra našli potřebnou zastávku. Pak jsme dlouho čekali, protože autobusy jezdí každých 15 minut, jízdenka je za $1.10. Požádali jsme řidiče, aby nás upozornil, kdy máme vystoupit, a pak jsem jeli po Sunset a Hollywood Blvds., asi tak 45 minut, už jsem si myslel, že jsme přejeli. Vystoupili jsme přímo v centru Hollywoodu (s čímž jsme vůbec nepočítali), po chvilce našli dveře do hostelu, které byly vklíněny mezi dva obchody. Ubytovali jsme se a zjistili číslo na levnou půjčovnu automobilů, byli jsme zase v pokoji pro 4, s jedním Francouzem, který taky právě přijel, neuměl skoro nic anglicky a chtěl si v L.A. sehnat práci. Moc jsme si s ním ale nepovykládali, protože přes den jsme byli venku a večer on už spal. Kolem osmé jsme si vyšli ven, na procházku po večerním Hollywood Blvd. Prošli jsme onu slavnou Star Walk, s hvězdami slavných osob ve filmu, divadle a hudbě, nahlédli do řady obchodů, které mě připomínaly vic Evropu, než Ameriku (ostatně stejně, jako v S.F.) a na zpáteční cestě se zastavili u Mann's Chinese Theatre, kde jsou v průčelí betonové desky s podpisy herců. Rozesmála mě deska Shirley Temple, kolem roku 1938, nápis psacími písmeny a podpis - otisk ruky. Byl tam i A. Schwarzeneger, jako poslední přírůstek. Kolem chodilo moře lidí, hodně Japonců, ani jsem si nepřipadal, jako v Americe.
Ráno jsem hned kolem osmé zavolal na půjčovnu a zamluvil auto. To pro nás přijelo v 10.00 a do 11 trvalo, než jsme dojeli do vlastní půjčovny a vyjednali půjčení, na den $30 (s pojištěním a daní), neomezené míle. Byla to Mazda 323, s 5-tistupňovou převodovkou. Já jsem na začátku řídil, takže jsem se opravdu vyžil, auto se dobře ovládalo a jelo celkem rychle. Po dálnici jsme dojeli do Santa Monicy, a při tom jsme v autě cítili divný smrad. V Santa Monice, u moře na začátku Sunset Blvd. jsme dobrali benzín a koupili mapu a vyjeli na Sunset. Asi po 1 km byl pěkný výhled na moře, tak jsme zastavili a Petr projevil zájem podívat se na motor. Tak jsme ho otevřeli a zjistili, že chybí víko od zásobníku oleje (co je navrchu vlastního tělesa motoru). Tak jsme sjeli zpět k benzince a zavolali do půjčovny, ať pro nás přijedou. Ti nám řekli, že to není zase tak hrozné, ať přijedeme my. Tak jsme to vzali po Sunsetu, projeli jsme se kolem Univesity of California at L.A., po Beverly Hills a kolem jedné dorazili do půjčovny. Ti nám ochotně dali druhé auto, protože zjistili, že to naše musí nějak poopravit. Problém byl s časem, který jsme ztratili a s benzínem za $7, který jsme koupili. Tak jsem to chvíli do vedoucího hustil, a pak nám nabídl, že nám to auto půjčí na dva dny za cenu jednoho. Tak jsme spokojeně odjeli se skoro novým Fordem Aspire, který se mi zalíbil ještě víc, než ta Mazda. Taky měl velmi malou spotřebu, najezdili jsme aspoň 200 mil a za benzín utratili $12. Od půjčovny jsme vyjeli k Griffith Parku, který se nachází na kopci, odkud je vidět na centrum L.A. i na známý nápis HOLLYWOOD. Na vrcholu je observatoř, kde jsme se vyfotili. Celý den bylo slunečno, teplo, ale byl opar, takže centrum je na fotce vidět jem mlhavě. Pak jsme jezdili po kopcích nad Hollywoodem, až jsme dojeli do Beverly Hills, tam jsme se projeli po několika známých ulicích, kde bydlí hvězdy (žádnou jsme neviděli, ale baráky byly přepychové, ty nejhonosnější ani nebyly vidět přes vysoké důkladně zabezpečené, živé ploty). Pak jsme zastavili na Rodeo St., kde jsou přepychové obchody. Bylo k neuvěření, jaký design mohou mít takové CD přehrávače,... co jsme viděli v jednom obchodě, daly se pověsit na stěnu, jako obraz,.. (taky byly pěkně drahé, tak od $600 nahoru). Pomalu se šeřilo a my se přesunuli na Sunset Blvd., kde jsme se prošli po místním Stripu, kde sídlí hudební společnosti (Geffen Rec., Virgin,...) a kde mají být bary, kam se chodí bavit slavné osoby. Těch barů tam ale zase tak moc nebylo, celkově byly moje pocity všelijaké. Jinak, ještě k dojmům ze Sunsetu, začátek, blízko od centra L.A. vypadá hrozně, samé obouchané obchody, zástavárny,..., v Hollywoodu vypadá, jako každá jiná ulice, akorát palmy mu dávají hezký vzhled, ale večer bych se tam pěšky neprocházel (bylo tam dost tma). Vyjímku tvoří onen Strip, kde to večer vypadalo celkem bezpečně. Od Beverly Hills k pobřeží jsou dokola jen samé rodinné domy, sem tam nějaká benzinka a obchod. Mě se víc líbil Hollywood Blvd.
Druhý den jsme vyjeli nejprve do centra, na nádraží, kam jsme si dali batohy do úschovny. Museli jsme se vystřídat v autě, abychom nemuseli platit parkovné. Pak jsme vyjeli na sever, k Pasadeně, projeli jsme se kolem Universal Studios, kde jsme ani nezastavili, protože tam, jako skoro všude, bylo drahé parkovné (tak $2-3 za hodinu). Pak jsme vyjeli na hřeben nad Pasadenou, kde byl pěkný rozhled na město. Pak jsme se vrátili do Hollywoodu a sjeli zase k moři, do Santa Monicy. Zde jsme se asi na hodinu zastavili (našli jsme levné parkoviště ze 50c/hod.), prošli se po pláži a po molu, kde byly zase restaurace a obchody se suvenýry. Bylo skoro zataženo, a nad L.A. černo, už se asi začínaly hlásit ty velké deště. Ale my jsme za celý den nezmokli. Pak jsme se projeli po Santa Monice a vzali to dál po pobřeží na jih. Ve Venice Beach jsme se zase na chvíli zastavili na pláži (na koupání byla zima) a dobře a vydatně se naobědvali v jednom zvenku nevábně vypadajícím fast-foodu. Bylo asi 2.30 a my měli ještě 2.5 h. do návratu auta. Tak jsme to sjeli až do Long Beach, dojeli jsme po dálnici až někam do obchodního přístavu, kde už jezdily jen kamióny, z dálky uviděli zakotvenou Queen Mary, největší osobní loď na světě, ze které je teď hotel (k ní jsme zase nemohli, protože za parkování se platilo). V centru Long Beach, které vypadalo velmi pěkně, jsme se vyfotili, a pak už jenom po dálnici valili do centra a pak do půjčovny vrátit auto. Kolem 5.30 jsme sedli na autobus, který nás dovezl do centra, asi 2 km od nádraží. Centrem jsem byl překvapený, většinu center amerických měst tvoří totiž business districts, s věžáky a kancelářemi. Zde sice byly taky, ale dole byly obchody, jeden na druhém, žádný luxus, kolem i vevnitř byli většinou mexikánci. Hodně elektroniky a oblečení, cenově dosti dole (i když v S.F. bylo levněji). Pomalu jsme šourali k nádraží, kam jsme došli kolem 7.30, vlak odjížděl v 8.00. Chvíli jsem si četl a pak jsem usnul a probudili mě až hlášením, že za 10 min. bude Flagstaff, to bylo tak 6.00PT, 7.00MT.
Ve Flagstaffu jsme hodinu čekali na autobus do Grand Canyonu, myslel jsem si, že to je díra, ale ono to není nic malého, asi 50000 obyvatel, a Northern Arizona University. Leží mezi horami, a bylo tam celkem chladno, asi i mrzlo. Myslel jsem si, že tam bude nějaká polopoušť, ale omyl, všude kolem byly lesy, borovice. Tak to vypadalo celou cestu, až ke G.C., kam jsme dojeli kolem desáté. Bylo chladno, ale nemrzlo. Autobus nás vyhodil u jedné turistické chaty, uvnitř které jsme se pak ohřívali. Nechali jsme si tam batohy a vydali se po kraji kaňonu na západ, šli jsme tak 1.5h. tam a pak zpátky. V chatě jsme se naobědvali z vlastních zásob a sestoupili asi 400 m dolů (asi hodinu dolů a pak nahoru). Jinak, nevím, jak popsat vlastní kaňon, to je potřeba vidět. Co mě rozčilovalo byla místy rozbahněná stezka dolů, po ní chodí taky muly s línějšími turisty, které konají potřebu, kde je napadne, takže stezka místy vypadala jako podlaha v chlívě. V 5.00 jsme sedli na autobus a odjeli zpět do Flagstaffu, kde jsme čekali do 11.30 na autobus do Phoenixu. Vystřídali jsme se u batohů a postupně se prošli po centru, které vypadalo, jako klasické město na Západě. V Phoenixu nás autobus vyhodil na letišti, asi ve 3 ráno. Do 6 jsme spali na lavečkách u Burger Kingu, skoro nikdo tam nebyl, lidi se začali hromadit až tak kolem té šesté. Musím přiznat, že z této noci jsem měl trochu strach, ale na letišti se dá opravdu celkem slušně vyspat.
Ráno jsme sedli na autobus a za $1 dojeli do centra (městská doprava je v Phoenixu taky slušná, dá se i zadarmo sehnat celý jízdní řád, mezi centrem a Kapitolem jezdí autobus za 25c. V centru jsme najdříve navštívili informace a pak si uschovali batohy (zadarmo) v nedalekém Hyatt Hotelu. Pak jsme se vydali pěšky ke Kapitolu, což je asi 30 min. od centra. Před ním je hezké náměstí s trávníkem (hustým jako koberec) a parkem s místní flórou, lemované palmami. Je tam taky stožár a kotva z USS Arizona, potopené v Pearl Harboru. U Kapitolu jsem poprvé viděl zkamenělé kmeny stromů (z Petrified Forest Natl. Park, který je asi 100 km. vých. od G.C.). Vnitřek slouží jako muzeum, poslanci zasedají ve vedlejší, nové budově. V přízemí je expozice vojenské historie státu (za WW2 bylo v Az. a NM. snad nejvíc základen,...). Musím říct, že to bylo až přehnané, z té výstavky jsem si odnášel dojem, jako kdyby Američani vyhráli nejen WW2, ale i v Koreji a ve Vietnamu (hlavně Korea tam byla popisovaná velmi hrdinsky). Zbytek budovy byl ve stylu, kdy byl Kapitol zbudován v r. 1912 (Az. a NM se připojily k Unii jako samostatné státy až v tomto roce, to jsem nevěděl). Chvíli jsme vykládali s jedním dědouchem, který tam dělal průvodce a dozor, pravý typ hrdého Arizoňana. Pak jsme ještě zašli do nedalekého geologického muzea (v Az. je dost nalezišť drahokamů a jiných minerálů, těží se tady hodně Cu rudy). Měli tam celkem slušnou sbírku. Pak jsme sedli na autobus a odjeli zase do centra. Zde jsme si prošli "historickou část", menší budovy tak na 200x200m, a pak menší shopping mall, který vypadal moc pěkně (hlavně kvůli rostlinám tropického vzhledu všude kolem), kde jsme se i najedli. Pak jsme šli kousek mimo centrum a po notné chvíli konečně narazili na obchod s potravinami, který byl i dosti levný, kde jsme doplnili zásoby potravin, a v nedalekém Liquor storu koupili i šest plechovek piva do vlaku na Slivestra (za $2.50). Pak jsme šli zpět do centra, byla to už taková oblast těsně mimo centrum, ale ještě ne na předměstích, ve které to vypadá nejhůř. Pak jsme došli na jednu výpadovku, asi 2 km od centra, kde bylo několik motelů. Tak mě napadlo, že bychom se mohli zeptat, kolik stojí, protože hostel, kde jsme chtěli spát byl na druhé straně města, daleko od nádraží. Hned v prvním nám dal cenu $25 za pokoj, říkal ale bez TV. My jsme to vzali, i když v recepci to vypadalo dosti podivně, vedoucí byl takový vyschlý prohulený chlápek, vevnitř pobíhal jeho podvraťák a seděli další dva kamarádi, řádně potetovaní. I společnost ubytovaných vypadala zvláštně. Pokoj teda stál sa to, provlhlý, protože minulou noc pršelo (což je tam neobvyklé, ale jinak bylo celý den jasno), u koupelny ze stropu kapala voda. Zašli jsme si do centra pro batohy a akorát zavčas, před setměním, se vrátili. Petr si pak chtěl ještě k nedaleké benzince zajít koupit Colu, ale vzdal to, protože si ho na ulici všimli nějací dva pobudové a šli za ním. Kolem osmé jsme zabednili okno a ke dveřím postavili poličku, protože zámek nevypadal spolehlivě. Pak jsme se vysprchovali (koupelna byla kupodivu celkem slušná) a šli spát. Musím říct, že hostely jsou teda lepší, než levné motely, sice spí pohromadě víc lidí, ale jsou vesměs čisté a bezpečné.
V sobotu na Silvestra ráno jsme se sbalili a asi v 7.45 byli na nádraží. Vlak měl odjet v 8.00, ale odjel až v 9.30. Skoro dvě hodiny jsme pak projížděli Phoenixkou aglomerací a pak poli. To mě překvapilo, protože Phoenix vlastně leží v poušti (v údolí Sun Valley). Holt hodně tam zavlažují. Až tak po 2.5h jsme vjeli do pouště, kde byly hlavně křoviny a známé vysoké kaktusy. Ale to netrvalo dlouho, protože se objevil Tuscon. Za ním byla zase poušť, ale už bez kaktusů, v N.M. dokonce i bez křoví, jen trsy nějakých trav. Očividně tam všude nedávno pršelo, byly vidět kaluže a v jednom místě celé velké jezero, hned vedle trati. Protože jsme měli zpoždění, dojeli jsme do El Pasa kolem šesté, to už byla tma. Pak jsme celou noc projížděli západním Texasem, mysleli jsme si, že se bude ve vlaku trochu slavit, ale ono nic. Lidi zalehli a spali. Zrovna tu noc, asi 200 km za El Pasem jsme přejížděli časové pásmo, tak jsme se chvíli dohadovali, kdy Nový Rok oslavit. Nakonec jsme se shodli na 12.00CT, tj 11.00MT. Největší gól byl, že v bufetu přestali o půlnoci prodávat alkohol, protože na svátky se to v Texasu nesmí. My jsme naštěstí měli naše pivo, tak jsme je ve dvanáct ve spícím vagóně otevřeli, vypili, povykládali si a šli taky spat. To byl asi doposud můj nejzvláštnější Silvestr. Ráno jsme se probudili v San Antoniu, kde jsme asi hodinu stáli, protože se vlak rozpojoval, doplňovaly se zásoby,... Prošel jsem se kousek od nádraží, bylo tam celkem chladno. Centrum klasické, panorámě vévodí věž, podobná jako např. v Berlíně. Okolo nádraží bylo pár starých domů. Asi v 10 jsme odjeli a po třetí dorazili do Ft. Worth. Cesta Texasem byla nezáživná, krajina podobná, jako tady v Illinois. Dobytčí farmy a malá městečka. Ft. Worth je taky centrum dobytkářství, i když je tam pár mrakodrapů. Do Dallasu jsme dojeli před soumrakem, takže jsme ho viděli za světla i za tmy. Na další zastávce se vlak kompletně zaplnil, takže jsem musel spát na jednom sedadle. Celou noc jsme jeli přes Arkansas a jihových Missouri a těsně po svítání jsme dojeli do St. Louis. Bylo jasno a mrazivo. Na odjezdu jsem udělal několik zajímavých fotek. Pak jsme jeli přes Illinoiské roviny až do Chicaga, kde jsme byli ve 3.00, s 1.5h zpožděním. Jen jsme se prošli po nádraží a sedli na vlak do C-dale, který odjížděl ve 4.00 a dojel dokonce o 10min dřív, v 9.15.
Jak jsem již uvedl výše, cestování vlakem po USA je pohodlné a ne příliš drahé, ale to jen v tom případě, pokud si zakoupíte onen "rail pass".Normální jízdenka z Chicaga do San Francisca totiž stojí kolem $170,což je zhruba cena té naší 15-tidenní jízdenky.
Osvědčilo se nám najít nejprve v každém městě turistické informace,bývají většinou v centru města, u radnice,... Tam se dají zadarmo získat jednoduché plánky města, informace o místních atrakcích a občas se tam dají i uschovat zavazadla (nebo doporučí, kde by se případně daly uschovat). Taky bylo vhodné zmínit se, odkud jsme, popř. se podepsat do návštěvní knihy. Moc návštěv z ČR většinou nemívají,takže jsou pak ochotnější (aspoň se mě to tak jevilo).
Další levná možnost úschovy zavazadel je následující:
AMTRAK umožňuje tzv. check in baggage, tj. batoh či kufr lze na nádraží předat, oni ho naloží do vlaku a v cílové stanici si ho cestující zase vyzvedne. Tím pádem pokud vím, ze v onom městě strávím jen omezenou dobu, dá se po příjezdu do onoho města vytáhnout z batohu vše potřebné na daný den, batoh checknout na nádraží, před odjezdem vlaku si batoh zase vzít a vytáhnout věci na cestu. Ale pozor! Je nutno batoh vrátit. Pokud by si dotyčný batoh ponechal, tak musí zaplatit $1.50 za úschovu.
Jako průvodce se mi osvedčila útlá knížka "Amerikou s prázdnou kapsou",vydaná v Praze v r. 1992. Nemá cenu kupovat drahé průvodce, tak za $20, které se prodávají v každém knihkupectví. Dají se zadarmo objednat propagační materiály k jednotlivým státům (adresy jsou v autoatlasech Rand McNally - to je naopak dobrá koupě, ve Walmartu jsou tak za $4) a adresy hostelů, kde jsme spali jsem zjistil z průvodce tak, ze jsem si je opsal v knihkupectvi. Teď se už dají najít i na WWW. Pokoje v hostelech jsme si předem zamluvili,ale přes svátky bylo celkem volno a zdálo se mi, ze si tam i tak s rezervacemi těžkou hlavu nedělali.
Co je ale nutno rezervovat předem (aspon 14 dní) jsou místenky ve vlaku. Long distance vlaky totiž jezdí plně místenkové. Takže my jsme měli místenky předem objednané na celou cestu, nedá se to tedy řešit jako v ČR, kde se dá místenka zakoupit těsně před odjezdem (vlastně se to dá, ale riziko, že nebude místo je podstatně větší).
Jsem si vědom, ze jsem zdaleka nepopsal všechny zkušenosti, které jsem nabyl. Pokud bude mít čtenář konkrétní dotazy nebo poznámky, jsem připraven na ně odpovědět.
U of U / Chemistry / HEC / Voth Group / Cuma / Travel / Amtrak West part2
URL: http://voth.chem.utah.edu/~mcuma/cuma/west2.html
Last Update: 19-Aug-97 / mc