O vánočních prázdninách 1994-95 jsem spolu se dvěma
kamárady z ČR podnikl cestu vlakem (AMTRAK) po západě USA.
Cestu jsme zahájili 19.12. v Carbondale, přijeli zpět 2.1. Trasa byla následující (linky jsou odkazy na City.Net, ne do jednotlivých částí tohoto dokumentu)
Carbondale, Il. - Chicago, Il. - Denver, Co. - San Francisco, Ca. - L.A., Ca. - San Diego, Ca. - Las Vegas, Nv. - L.A., Ca. - Flagstaff, Az. - Grand Canyon, Az. - Flagstaff, Az. - Phoenix, Az. - San Antonio, Tx. - Chicago, Il. - Carbondale, Il.
Nejprve k cestování vlakem. Je opravdu pohodlné. Problém je, že vlaky jsou nerentabilní, začátkem 70. let zrušila většina železničních společností osobní dopravu (tady existuje snad 10 hlavních společností, které obhospodařují jednotlivé regiony a někde si konkurují). Tak US vláda vytvořila státní podnik, AMTRAK, který jezdí po celých US, po tratích těch společností. Problém je, že je ztrátový a nový kongres (1994-96), s republikánskou většinou, chce státní dotace zrušit. Takže nevím, jak to bude dál, od března 95 zrušili asi 3 trati úplně a na několika nejezdily vlaky denně. Nejvíce mě pálí, jestli zachovají "rail pass",tu permanentku, za kterou jsme jezdili ($200 na 15 dni), popř. o kolik ji zdraží. Momentálně čas od času zdražují jízdenky i permanentky, ale není to zase tak zlé. Ale teď k tem vlakům, na západních tratích (od Chicaga na západ) jezdi dvoupatrové vagóny, Superliners, nahoře sedadla, jako v letadle, ale moře místa a dají se sklopit tak do polohy 30 stupňů. Pokud se cestuje pres noc tak se ještě vyfasuje polštářek, takže se tam opravdu celkem dobře spí. Dole je prostor pro zavazadla, záchody (tak jako v letadle) a taky drinking fountain, voda). V soupravě je jídelní vagón (ale jídla kolem $12), "lounge car", tj. něco jako bar, se stoly, kde prodávají občerstvení a nápoje (zase draho, pivo plechovku za $2.50, my jsme koupili v obchodě sixpack za stejnou cenu). Jsou tam i televize a večer dávají vždy nějaký film. U vlaku, které jedou přes nějakou zajímavou oblast mají sightseer lounge, v horním patře jsou velká okna a ještě okýnka nahoře, takže je tam pěkný rozhled. My jsme tam strávili skoro celou cestu pres Rocky Mts. a Sierra Nevadu.
Takže ten vlak je skoro jako hotel, taky jsme se po chození po městech vždycky těšili na tu pohodu, ale na cestě zpátky jsme jeli 2.5 dne v jednom vlaku, z Phoenixu, Až. do Chicaga, a to už jsem ke konci opravdu nevěděl, co dělat. Ale i to se dalo přežít. Na místních tratích (mezi San Franciscem a LA) jezdí vlaky jednopatrová, méně pohodlné, ale přesto pohodlnější, než ty naše. Ještě jedna poznámka, ve vagónech nejsou kupé ale lidi musí byt potichu, takže většinou je klid (a lidi hodně spí).
Celkově je cestování vlakem určitě lepší, než autobusem. V tom jsme taky několikrát jeli, protože na úsecích, kde se jim nevyplatí vlaky používají autobusy (např. Flagstaff-Grand Canyon-Flagstaff- Phoenix). Spí se tam špatně, pokud nemá člověk aspoň dvě místa pro sebe. Takže Greyhound jen v krajním případě. Jeho výhoda je, že člověka zaveze do více míst. Ale objevil jsem ještě jednu alternativu, auto driveaways, odvoz auta .
Víkend jsme strávili přípravami na odjezd, nákupy potravin, filmu, baterek do walkmana,... V pondělí jsme v 3.25 rano nasedli do vlaku směr Chicago, kam jsme dorazili v 9.00. S batohy na zadech jsme vyrazili do města, protože za úschovu chtěli na nádraží 4.50 (normálně tak 0.75 - 1.50). Byla celkem zima, tak -3C a foukal vítr, takže jsem byl rad, že jsem byl důkladně navlečený. Prošli jsme centrum k informacím, kde jsem si sbalil plán města a opustil kluky, kterým se po městě chodit nechtělo (už tam byli několikrát). Prošel jsem se po centru kolem mrakodrapu, pak po pobřeží Lake Michigan, kde jsem prochladl, takže jsem spěchal do tepla. To bylo až na burze, kam má veřejnost přístup na takové galerii. Pak jsem zase přešel centrum a zalezl do muzea radia a televize, které za moc nestalo, ale bylo zadarmo a bylo tam teplo. A už bylo kolem 1.30P a já musel zpět na nádraží , vlak do Denveru mel odjíždět v 3.05P, no ale nakonec odjel až kolem 3.30. Nádraží v Chi. je dosti velké, největší, co jsem tady viděl. Jezdi odtud AMTRAK a příměstská doprava. Tak zhruba 5-8 vlaku za hodinu (na americké poměry obrovsky počet).
Ve vlaku jsem se konečně zahřál a tak na mě přišlo spaní. Ještě jsem se podíval na předměstí Chicaga a než jsme vjeli do kukuřičných poli, tak byla tma. Chvíli jsem četl, ale brzo jsem odpadl. Kolem půlnoci jsme měli v Omaze, Ne. asi 20 min. přestávku, ale já ji zaspal. Kluci byli venku, prý tam nic nebylo. Do té doby jsem si nemyslel, že bych ve vlaku mohl natvrdo usnout. Probudil jsem se kolem sedmé (Mountain Time) a šel pozorovat východ slunce nad prérií - do sightseer lounge. Než se stačilo úplně rozednít, tak se na obzoru objevily hory. Rostou přímo z roviny prérie, což jsem předtím netušil. V 8.00 jsme byli v Denveru, který leží na rovině asi 20 km před horami. Je to opravdu zajímavé, rovina a pak najednou takové vysoké hory. Přešli jsme střed města k informacím, kde jsme zjistili, kam zajít a ochotné paní, po zjištění, že jsme z ČR, nám dovolily nechat si tam cely den batohy. Zašli jsme do státní mincovny, kde se razí polovina US mincí a pak do státního Kapitolu (sídlu parlamentu), který je v centru v pěkném parku, má zlatou kupoli, z jejíhož vrcholu je pěkně vidět do okolí. Pak jsme šli kousek mimo centrum, do dalšího parku, okolo kterého bylo několik obytných věžáků, na vrátnici jednoho jsme požádali, jestli by nás nepustili nahoru. Ochotny vrátný nás vyvezl až nahoru, počkal s námi, až to všechno vyfotíme a pak nás zase vzal domu. Byl to opravdu luxusní "panelák", koberec a gauče ve vestibulu, lidi byty vlastní a ceny se pohybují od 250.000 do 500.000 (v C-dale stoji 4-pokojový luxusní dům tak 100.000). Pak jsme se vrátili do centra, kde jsme se zadarmo projeli autobusem, který jezdí asi 3 km po hlavní ulici (pak tam mají autobusy a tramvaje, jízda za 1 - vůbec města mají celkem rozsáhlou hromadnou dopravu, určitě rozsáhlejší, než jsem si myslel, člověk zdaleka nemusí chodit pěšky a i cena je přiměřená). Centrální ulice je řešená jako nákupní středisko, prošli jsme několik obchodů, ale bylo tam draho. Discount stores, jako K-mart nebo WalMart jsou holt na předměstích, kde je levnější plocha. Před pátou jsme si vyzvedli batohy a šli do hostelu, kde jsme měli přespat, asi 15 minut od centra. Zaplatili jsme každý 8.50 a dostali malý čtyřlůžkový pokoj s dvěma patrovými postelemi. Záchod byl hned vedle a sprcha na patře, sice za moc nestala, ale umýt se pod ní dalo.
Celkově nocováni v hostelech není nejhorší. Sice to není žádný extra komfort, ale většinou jsou čisté, levné a blízko centra. Někdy dají i povlečení na postel, ale my jsme měli vlastní prostěradla. Na přenocování to bohatě vyhovuje. My jsme ještě cestovali mimo sezónu, takže nebyly nijak přeplněné a byl v nich klid.
Asi do 8.00 jsme si odpočinuli a pak vyrazili na večer do centra, prošli jsme se kolem osvíceného Kapitolu a radnice, která byla osvětlená jako vánoční stromek (ostatně bylo 20.12.). I večerní procházka byla celkem bezpečná, což mě překvapilo. Ony totiž bezprostřední centra měst jsou bezpečná, pak následuje oblast rozkladu a chaosu, a pak jsou předměstí, kde bydlí střední vrstvy, a kde je někdy tak bezpečno, že ani nezamykají. Náš hostel byl tak akorát na konci centra, takže to tam vypadalo ještě slušně. Ale o dalších 5 bloku z centra už bych se v noci neodvážil, a sám ani ve dne. Ještě k počasí, v noci mrzlo, ale přes den bylo jasno a teploty vystoupily až na tak 10C. Sněhu nebylo.
Ráno jsme se vzbudili v 7.00, a odešli na nádraží , které bylo na opačném konci města, ale cestu nám radikálně zkrátil onen bezplatný autobus (tak jsme si říkali, tady, v Denveru, mají opravdu socialismus). Už v 7.45. jsme byli na nádraží a v 9.00 vyjeli přímo do Skalistých Hor. Hodili jsme věci na sedadla a valili do Sightseer lounge, kde jsme strávili celý den. Nejprve jsme pomalu stoupali serpentinami do hor a viděli jsme rovinu za námi s obrysem Denveru, a skály před námi. Pak jsme přejeli Continental Divide - rozvodí mezi Atlantikem a Pacifikem a octli se ve zasněžených horách. Kolem poledne jsme zastavili ve Winter Parku, tam bylo kolem metru sněhu a zima. Pak jsme pokračovali kaňony reky Fraser a pak Colorado. Colorado tam byla ještě pěkně malá, to byla asi po scénické stránce jedna z nejlepších částí celé cesty. Než jsme vyjeli že všech údolí a kaňonů, tak byla tma. Přes Utah jsme jeli v noci, Provo a Salt Lake City, kam jsme dojeli kolem 1.00 v noci, s hodinovým zpožděním, které bylo způsobeno přerušeným el. vedením mezi vagóny. Tam jsme stali asi hodinu, a vlak dobíral zásoby,... My jsme se s Tomášem prošli kolem nádraží a po odjezdu zalehli. Probudil jsem se uprostřed Nevady a zjistil, že máme zpoždění už 2 hodiny, vlak uprostřed noci zase někde stál s poruchou. Skoro cela Nevada je rovina se skalnatými horami, které se z ni zvedají, taková polopoušť, jenom tráva, stromy jen okolo řek. Bylo vidět, že venku mrzne, ale sníh nebyl, jen na okolních kopcích. Někdy byla i zem okolo bílá, ale mě to spíš připadalo jako sůl. K poledni jsme dojeli do Rena, Nv., které je na vnitřní straně Sierry Nevady. Tece přes ně řeka, takže jsou tam stromy a vůbec zeleň. Taky jsem poprvé viděl kasina, která tvoří zřejmě páteř nevadské ekonomiky. Za městem začalo stoupání do hor, zase údolí, s výškou přibývalo sněhu i stromů, až jsme přejeli hřeben a začali klesat do údolí San Joaquin. Sníh brzo zmizel, ale mě se zdálo, že stále jedeme po hřebenu, dole bylo hluboké údolí. Pak jsem najednou zahlédl první palmu. A v dálce v údolí dým, jako kdyby hořelo. Po půlhodině to ale bylo jasné, vjeli jsme do mlhy (mraků), která se sice v nižší nadmořské výšce trochu rozptýlila, ale až do setmění, které nás zastihlo v Sacramentu, bylo vidět tak na 300 m.
V 7.00 jsme dojeli do Emeryville a sedli na autobus, který nás přes Oakland Bridge dopravil do centra S.F. Na tom mostě bylo zajímavé to, že jeden pruh pětiproudé dálnice byl nahoře a druhý pruh pod ním. Hostel, kde jsme chtěli spát v S.F. byl na hlavní ulici, Market St. a 10. St., asi 45 min. od nádraží . Centrum vypadalo bezpečně, tak jsme se vydali pěšky, tak po 6. ulici to šlo, ale poslední 4 bloky už to bylo horší, potkali jsme několik bezdomovců a další pochybné existence. Ale v 9.30 jsme šťastně došli k hostelu a ubytovali se. Byl to asi nějaký starý hotel, asi 5 pater, záchody a sprchy na patře a hlavně dávali zadarmo snídani. Vůbec v těch hostelech byly zajímavé existence. Zase jsme dostali čtyřlůžkový pokoj pro nás tři. Umyli jsme se a šli spát.
Ráno jsme se nasnídali (zadarmo v hostelu byly toasty, marmeláda a čaj-kafe) a kolem deváté vyrazili do města, nejprve samozřejmě na informace. Nafasovali jsme mapy a průvodce a za $6 jsme si každý koupili denní permanentku na městskou dopravu (ta je taky rozsáhlá, metro, trolejbusy, autobusy a slavné staré tramvaje). Hned jsme sedli na jednu tramvaj a sjeli na slavnou crookedest street, tu zakroucenou ulici, co známe z filmů. Pak jsme došli na pobřeží, prošli se chvíli po pláži a sedli na trolejbus do Golden Gate Parku. S.F. je opravdu kopcovité, nedokážu si vybavit nějaké známé město, které vypadá podobně. V parku jsme se prošli, prohlédli rostlinstvo a zašli do japonské zahrady (za $1.50, se slevou). Pak jsme sedli na autobus ke Golden Gate Bridge. Tam bylo chladno, vyfukoval studený vítr, ale já to prošel až doprostřed mostu. Pak jsme šli po pobřeží k technickému muzeu, pres krásnou čtvrť, plnou vilek, které vypadaly skromně, ale bylo vidět, že to je čtvrť luxusní. V jejím středu jsme sedli na trolejbus do jednoho parku, kde jsou slavné viktoriánské domky, s výhledem na centrum. Odtud zase trolejbusem na tramvaj a po California St. asi do poloviny.
Pak jsme jeli na Market St. a metrem kousek mimo centrum do supermarketu Safeway, kde jsme doplnili zásoby. Akorát jsem nesehnal žádné filmy (diáky). Kolem sedmé jsme dorazili do hostelu, díky permanentce jsme z metra přesedli na trolejbus a vystoupili přímo u hostelu, takže jsme zbytečně nedráždili živly v okolí. Kolem osmé jsme ještě vyrazili do centra, chodili jsme po ulicích, byl večer před Štědrým Dnem, takže vrcholily nákupy. Já jsem konečně koupil slide film, i když dráž, než jsem chtěl. V deset začali zavírat obchody, tak jsme sedli na trolejbus a odjeli do hostelu.
V sobotu jsme vyrazili zase kolem deváté (nechali si batohy na recepci v hostelu) a šli do ChinaTownu. To bylo osudové místo. Na ulici, kterou jsme šli byla řada obchodů s elektronikou a foťáky a hlásili slevy 50-70%. To bylo lákavé, tak jsme prometali jeden obchod za druhým. Ceny byly často neuvěřitelné, já se ptal na Olympus 3000, který stojí v K-martu $259, v jednom obchodě ho nabízeli za $160, ale chtěli platit jen v hotovosti. Když jsem projevil zájem, tak to chtěl prodat jen s baterkama, za 2x$30 (normálně stojí jedna tak $10). Onen borec byl taky dosti arogantní, tak jsem se na to vy.., bůh ví, co by si ještě navymýšlel. Ale v jednom obchodě jsem narazil na celkem slušné borce, Olympus 110 mě nabídli za $229 a vzali moji kreditkartu, tak jsem to koupil, i s dvěma baterkama po $10, celkem s dani $270. V teto čtvrti je řada obchůdků se zbožím s lákavými cenami, ale často pochybné kvality. Ale celkově to tam vypadalo dosti seriózně.
Tak jsme konečně kolem dvanácté vypadli z obchodu, prošli čínskou čtvrtí a vylezli na Telegraph Hill , na jehož vrcholu je Coit Tower, odkud je pěkný výhled na město. Zapomněl jsem podotknout, že v noci pršelo a tak se srazila mlha, která omezovala viditelnost den předtím. Krásně byl vidět Golden Gate Bridge i celý záliv. Vyfotili jsme se a po malebné, úzké a zarostlé uličce, po schodech, sešli dolů, k molu Pier 39, které je přestavěné v starém duchu na obchody, restaurace,... Tam jsme chvíli pobyli, pozorovali život, moře, tuleně, kteří se povalovali na sousedním molu. Kolem druhé jsme se vydali zpět pres čínskou čtvrť do centra a k hostelu pro batohy. Ta čínská čtvrť se mě líbila, na ulicích byl takový správný chaos, jako na tržištích např. v Řecku, i když hygienikovi by asi vstávaly hrůzou vlasy. Byla to taková klasická atmosféra, kontrast proti neosobním, napucovaným supermarketům. A bylo tam i celkem levně. Ale pro ten den už jsem měl obchodů plné zuby. Na Market St. jsme si ještě s kamarádem Tomášem koupili trička, 4 za $12.50 u jednoho Bulhara, se kterým jsme si taky dost povykládali. Ve čtyři jsme sbalili batohy, sedli na trolejbus a odjeli k Ferry Building, odkud odjíždí autobus do Emeryville na vlak. Před pátou jsme odjeli a akorát viděli zapadající slunce nad S.F. Říkal jsem si, že se sem určitě znovu podívám, S.F. je asi každému Evropanovi bližší, než jakékoliv jiné americké město, mě se asi že všech měst, co jsem navštívil, taky líbilo nejvíc.
Před 5.30 jsme vyjeli směr Bakersfield. Byla tma, takže se nedalo pozorovat okolí, tak jsem si chvíli četl a pak podřimoval. Na cestě jsme chytili asi 1/2 h. zpoždění. V Bakersfieldu nás čekal autobus a pršelo. Sedli jsme na něj a pres L.A. dojeli v 5.15 do San Diega. Zde jsme strávili hodinu, hlavně na nádraží , protože venku byla tma, a já se neodvažoval moc se od něho vzdalovat, protože nádraží nebylo úplně v centru (kde bych se cítil bezpečně). V 6.20 jsme odjeli do Fullertonu, kde jsme byli v 9.00 a do 11.30 čekali na vlak do Las Vegas. Fullerton leží v Orange County, jednom z nejbohatších okresů v U.S., takže to na něm bylo vidět (i když je teď jejich okresní pokladna na pokraji bankrotu, protože nějak špatně investovali do cenných papírů). Pěkné vilky na ulicích lemovaných palmami a jinými okrasnými stromy, výstavná škola, radnice,... I nádraží bylo slušné, architekturou připomínalo španělský vliv (jako většina podobných staveb v jižní Ca., Nv., Az., NM. a Tx.). Vlak přijel přesně, byl narvaný a protože bylo oblačno, tak jsme pořádně neviděli hory v okolí (San Bernardino Range). I v poušti za horami byl opar, bylo vidět, že tam nedávno pršelo, projížděli jsme teda pouští v tom vzácném období, kdy trochu prší, takže to nebyla tak úplně pouštní atmosféra. Rostlinstvo se ještě sice nestačilo zazelenat, ale kaluže mě do pouště moc nepasovaly. Ještě k tomu se kvůli tomu oparu a špinavým oknům ve vlaku špatně fotilo. Zajímavý byl okamžik přejezdu hranice Ca.-Nv. Byli jsme kousek od dálnice, a bylo vidět kasina, která stala hned na hranici, aby obsloužila nedočkavce. V 5.30. jsme dorazili do Las Vegas, dali batohy do úschovny na nádraží a vyrazili vstříc nočním dobrodružstvím.
Pokračování Zpět Připomínky a dotazy
U of U / Chemistry / HEC / Voth Group / Cuma / Travel / Amtrak West part1
URL:
http://voth.chem.utah.edu/~mcuma/west2.html
Last Update: 19-Aug-97 / mc